Zachraňte vojína Ryana

Ano, válečné filmy mám rád. Ano, Spileberg technickým zpracováním filmu zřejmě maximálně přiblížil fikci k realitě války. Přesto tenhle film považuju pouze za lehký nadprůměr, protože o válce jako takové nic nevypovídá. Je to hezká náborovka na téma všichni v armádě jsme kamarádi a máme se rádi, což je sice pěkné, ale působí to na mne přesně jako ty kolorované kresby na propagačních plakátech z 2. světové války. Z příběhu nevěřím ani slabice, a tak u mne Ryan boduje jen bojovými sekvecemi (kterou jsou skutečně strhující) a výbornými hereckými výkony. Agitační podtext raději přehlížím... (27.01.2004)

Spielberg protahuje diváka absolutním peklem vylodění v Normandii viděným optikou amerických vojáků a ať už naturalisticky zprostředkovává atmosféru válečného chaosu nebo přibližuje pocity unavených, vystrašených a demoralizovaných vojáků tváří v tvář mnohdy zbytečné smrti jejich spolubojovníků a kamarádů, dělá to s vypravěčským a audiovizuálním řemeslem sobě vlastním a výsledkem je bez debat jeden z nejlepších a nejsilnějších (a nejluxusněji obsazených) válečných filmů vůbec. (03.03.2015)

Stevene, Stevne, mám s Tebou stále tentýž problém. Ač jsou Tvé filmy krásné na pohled, nedokážou nijak vntiřně zapůsobit. Sledování nádherných obrazů je vším co nám dokážeš poskytnout. Tvé filmy jsou emočně prázdné a zajímavé osudy Tvých sympatických postav nevyznívají tak jak by měly... Tentokrát to ovšem není tak nudné jak jsem čekali za vož ovšem nemůže nikdo jiný než páni architekti, kteří odvedli vskutku excelentní práci... Nejsilnější stránkou filmu jsou bez pochyby válečné sekvence, ať je to úchavné vylodění v Normandii nebo ještě lepší závěrečné obhajování strategicky výhodného místa... Přestože Spielberg opět natočil emočně vyprahlý snímek, bylo se tentokrát stále na co dívat. Saving Private Ryan má k dokonalosti velmi daleko, ale za příjemně strávený večer si ten nadprůměr zasluhuje. (18.06.2008)

Legenda žánru. Už vylodění je bez nadsázky 1 z nejlepších válečných pasáží, která kdy byla natočena. Totální jatka, zmar, strach, chaos, syrovost a autenticita. U málo čeho jsem měl tak intenzivní pocit, že mě tam vhodili s nimi a musím se také krýt. To vše díky skvělé technické stránce. To, co dokáže kamera spolu se střihem vykouzlit, je místy až dechberoucí. S rozkazem záchranné akce pak film ukáže i jinou tvář. Poznávání hlavních hrdinů z osobní stránky dává filmu nový rozměr, divák si dost silně uvědomí, že opravdu jde jen o obyčejné lidi, kteří sice jsou hrdinové, ale také mají strach, nechtějí zbytečně umřít a touží vrátit se domů. A člověk tak nemusí litovat, že při jejich putování těch válečných akcí není zas tolik a víc se mluví, přemýšlí. Nehledě na to, že co do jatek to závěrečná obrana mostu vynahradí divákovi víc než dostatečně. Spousta patosu a dojímavých scén tu sice nechybí, ale málokterý snímek si je dokáže u diváka tak dobře obhájit jako právě tento (a to až do té míry, že už mě při opakovaných projekcích vůbec neruší). (15.06.2010)

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)