Sugarlandský expres

Jakkoli už předtím Spielberg natočil několik rozsáhlých televizních projektů (natočil Duel; víceméně vytvořil postavu poručíka Columba), jeho celevečerní debut je až Sugarlandský expres, ve kterém vypráví podle skutečné události příběh mladého manželského páru, který v cestě za svým dítětem nešťastnou shodou okolností unese stejně starého policistu Maxwella Slidea. Státem odebrané dítě, které teď „patří“ pěstounům v Sugarlandu, od nichž chce pár milovaného syna získat zase zpět, je ale jen MacGuffinem vyprávění... Klíčový je motiv dětství/dospělosti u samotných „dospělých“ postav a dítě je jako v mnoha Spielbergových filmech jen impulz, nikoli hlavní téma. ___ Film konstruuje několik možných pohledů na celou událost. 1) Pohled tří mladých lidí v autě, kteří postupně více a více relativizují vztah únosci/unesený. 2) Pohled policejního kapitána Tannera, který je jim v patách a jako jediný si uvědomuje absurditu situace, když dospělí pořádají hon na děti, které dělají absurdní věci, aby získaly vlastní dítě. 3) Naprosto nevstřícný a skytě hysterický pohled majetnických pěstounů, které ani na okamžik nenapadne uvažovat, že pro mladý pár je touha po rodině a znovuzískání svého potomka naprosto přirozená (nehledě na prostředky). 4) Pohled americké veřejnosti, která pár až na několik militaristických psychopatů obdivuje, protože udělat cokoli pro udržení vlastní rodiny je přece tak americké a ušlechtilé. ___ Sugarlandský expres tak není i přes svůj žánr road-movie film o pohybu, protože samotný proces cesty jen poskytuje množství času pro postupné rozvíjení rovin jednotlivých pohledů. Přibývající množství policejních aut jedoucích v závěsu za hrdiny jen podtrhuje nepatřičnost situace... Klíčový je samozřejmě vývoj vztahu mezi ústředními třemi hrdiny v autě, když se ze Slidea stává další účastník úžasného dobrodružství s nesmyslným cílem. Slideův pohled je nejbližší divákovu, je nucen přehodnocovat postoje, snažit se chápat nesmyslné chování páru, ale i přes všechno opojení mediální popularitou a romantičností situace si uvědomuje, že Clovis s Lou Jean nakonec nemohou dosáhnout svého. ___ V Sugarlandském expresu je už vidět Spielbergova schopnost zprostředkovat vývoj soukromých vztahů jako fascinující dobrodružství, což později rozvine ve většině svých dalších snímků. Skoro každý jeho film o posunech v rodinných pozicích, přerodů dětských dospělých do skutečných dospělých (k čemuž jim často dopomůže kontakt s dítětem), o problematičnosti systému a v rámci možností nevinnosti jedinců (Tanner stojí na dvou pozicích – soukromá osoba a policejní důstojník, ale musí jednat v souladu s povinností) i o hořkosladkých koncích (Spielbergovy filmy většinou neposkytují modelové happyendy, každé štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou). (30.07.2007)

Aj keď sa jedná o Spielbergov dlhometrážny debut (výjma televíznych projektov), z toho, čo som od neho videl, ide podľa mňa o jeho najslabší film. Aj keď sa sprvu zdá, že tento mix krimi a road movie začína sľubne, zvyšok ukazuje opak. Dvojica slaboduchých protagonistov vyslovene nudí, divák aby čakal, kedy ich už konečne odbachnú, aby sa dej mohol vyvíjať iným smerom. Zachrániť to nedokáže ani inak schopný Ben Johnson, asi v jedinej vážnej postave, ostatné sú až nesympaticky odľahčené a totálne uberajú na atmosfére filmu. Celkovo je film príliš odľahčený a ten komediálny "náhľad" mi od začiatku vôbec nesedel. Inak, tých krátkozrakých 70-ročných odstrelovačov som vôbec nepochopil, asi nenašli žiadneho 80-ročného. Dramatickejší záver sčasti napráva celkový dojem, aj keď len o toľko, aby som nešiel v hodnotení o hviezdu nižšie. (19.02.2018)

Spielberg je vážně neumětel a i když se mu některé jeho snímky povedly, utápí se okolo klišoidních propadáků jako je tento. Přestože je příběh dle skutečné události, není samotný o nic víc zajímavější, nežli film samotný. Jak jsem již několikrát zmínil, road-movie je vděčný žánr, vše se neustále hýbe kupředu na relativně malém prostoru v interiéru automobilu, ovšem to by nebyl Spielberg kdyby i ten nedokázal zprasit. (11.09.2013)

Jóóó, kdybych já měl stejný poprvý v posteli jako Štefan za kamerou... To bychom se možná viděli víckrát, viď? Výčet žánrů je sice dlouhej jako tejden před vejplatou, ten nejzásadnější ale chybí. Spielberg tu vytrousil patrně všechen humor, co dostal do režijního vínku, stál ovšem za to! Všechna ta absurdita a nadlehčenost nechává příběh dýchat svým vlastním životem, který se mi zatraceně líbil. Rozbor je prací pro odborníky s patentem, u mě dobrý, Stýve! (05.03.2013)

Tak tohle byl Spielberg, když ještě uměl točit filmy. Pak se pokazil těma svejma megalomanskejma a komerčníma sračkama a to trvá přibližně doposud. Ale i když to bylo lepší než 95% jeho filmů, pořád se to pohybovalo na hranici průměru. Z nedokonalostí budu jmenovat tyto: nesouvislost děje (čímž později Spielberg trpí čím dál víc), v tomto filmu jsem si toho všiml jen jednou (když projížděli jedním městem s lidma, tak jim na střeše seděli děcka a pak ne) a další věc byla barva Clovisovi krve, což byl kečup ředěnej temperama. Což jsou fakt jenom maličkosti, který nevaděj. Jinak děj byl dobrej. A pokud to bylo podle pravdy, tak se mi mozek zastavuje nad třema věcma: proč za nima jelo tolik polijecních aut (asi ten Sugarlandskej Express), proč se do nich pustili ti soukromí lovci na parkovišti a proč do nich střílela hraniční hlídka, když věděli, že uvnitř je strážník. Hádám, že důvod je jednoduchý - jsou to pitomí amíci a jejich podělaná posedlost zbraněmi. (18.06.2007)