Drazí soudruzi!

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)

Dorogie tovarišči, co si dáte, boršč nebo šči? Andrej Končalovskij hlédá témata pro své nové filmy a ví, že Chruščovova éra mu jich nabídne bezpočet. Opouští lyriku svých bývalých projektů a jde tvrdě na věc. Prohlásit, že zdražení potravin vyvolalo stávku, je příliš prosté a zavádějící. Víme to ze situace tady a teď, kdo bych chtěl dneska u nás stávkovat. Přesto to jsou první příznaky rozpadu impéria (jako u nás). Na pozadí (či popředí) událostí v Novočerkassku (kousek od Rostova na Donu) provádí skalní komunistka Ludmila svoji denní rutinu (milenec, nákup potravin mimo prodejnu, stranická schůze atd.) a dělala by to věčně, kdyby nedošlo k události, která "změnila svět" (rodinu v českém i ruském smyslu slova).... Kdyby se mě někdo zeptal (třeba Končalovskij), co si o tom myslím. Asi bych řekl, že tenhle film mohl natočit nějaký béčkový režisér (jak se to obvykle dělá) a jemu, aby se raději věnoval ruské klasice (Turgeněvovo Šlechtické sídlo je přece úžasné), ve které je mistrem. A pokud chce zobrazovat sovětskou éru, může začít třeba Isaakem Babelem - už tam je co dohánět. Ještě osobní reflexe z konce osmdesátých let: Z Moskvy jsem přiletěl do Rostova a ubytoval se v hotelu. Ani jsem si nevybalil a přišel za mnou člověk, který mi dal radu, abych raději z hotelu nevycházel. Samozřejmě jsem vyšel, ale když jsem hned u sousedního domu viděl dva lidi, jak mlátí do někoho třetího, zjistil jsem, že couvám. A tak jsem se raději vrátil. Druhý den přijel taxík, solidní terénní vozidlo, a jeli jsme do Jejska u Azovského moře (pracovní záležitost, tiskové stroje). Zpočátku jsme jeli kolem Donu, kolem památníku 1. Konnoj armii (Rudá jízda, snad ještě stojí, nemohu ho najít na Googlu ani v Mapách). Často jsem si nechal zastavovat a obhlížel řeku. Žádnou řekou (snad kromě Sázavy) jsem nebyl tak bezděčně okouzlen. Nedivmě se proto Babelovi, Šolochovovi ani Končalovskému. (17.09.2023)

„…A SLOVO STRANY JE ZÁKON…“ /// Bylo, nebylo. Stalin už neleží vedle Lenina a mezi lidma se povídá, že … Rok 1962, socialistickej Sovětskej svaz, ve kterým maj lidi hlad (COŽE? Sovětskej člověk hlad mít nemůže! – přeberte si to jak chcete…). Jenže – přechodný potíže sovětskýho hospodářství se dělníci v Novočerkassku rozhodli řešit stávkou. Film z historie, která se nás (možná lehce nepřímo) dotýká. (Stejně jako ta …Polská). Černobílej mód, všechno – třeba obchod je parádně ruskej, holky maj bobra… – takže kulisy fajnový. Jde o rekonstrukci událostí, o kterejch jste dřív nemohli slyšet (stejně jako o Černobylu). Stávka v SSSR? Věc NEMOŽNÁ! Takže se jede v duchu ruskejch tradic, čili slitování se nekoná. Drama plný společenský nálady těch dní. Vyslechnete si nářky i propagandistický kecy… prostě aby jste pochopili. Není to akční, ani strhující… prostě dramatický a „jen“ vypovídající, jak to tenkrát bylo nelidský žití. Není to špatný, ale těch posledních cca 20 minut mě nebralo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ve fabrice zanedbáváme osvětovou činnost. 2.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju ty časy, kdy se po demonstraci muselo znovu asfaltovat. 4.) Thx za titule „massa1970“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.03.2021)

Náramně poučný film, obzvlášť v časech, kdy dicktaturu proletariátu nahradila dicktatura korporátů a jejich cvičených mindráků z neziskovek, kteří za pomocí patřičně cenzurovaných a historii i realitu překrucujících kokotporáty ovládnutých masmédií a asociálních sítí opět usilují o zformování většiny, a to zase i na základě pseudopodpory pseudoutiskovaných menšin, do ustrašeného, sterilního a unisono bučícího multikulti stáda s centrálně dicktovaným kolektivním vědomím a pseudomorálkou. Zatím je to „pouze“ o ostrakizaci, ekonomické a sociální likvidaci a s plnou hubou demokracie o potlačování svobody slova a kritického myšlení, ovšem jak se lze z historie jednoduše poučit, jak zleva, tak zprava, násilí a fyzické perzekuce jsou jen otázkou času, pečlivé davové manipulace debilů a upevnění pozic. Tady lze krásně vidět, že když se zlo zakoření, je to v piči, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „stane se rezistentním“, stádo si po nějakých ani ne dvaceti letech přestane vidět na špičku čuráka, zase ups – „nosu“, lži se stanou pravdami, a než se naše děti nadějí, máme tu Severní Koreu s volným trhem s minimálními výrobními náklady a uniformní šedou masou tolik spokojeně se pasoucích a mlaskavě přežvykujících spotřebitelů, ochotných blahoslaveně bránit pastviny až za hrob. A těch pár fuj fuj černých ovcí bude snadno kontumováno státní a občanskou spravedlností. Končalovskij je bezesporu největší žijící klasik ruského filmu, který zaplaťsatan nepodlehl Tarkovského nekonečným pseudofilosofickým smaženicím, zůstal plnotučně zábavným realistou, a i ve dvaaosmdesáti umí zmáknout mrazivě sugestivní a nehemeroidotvorný obraz beznadějné minulosti (a také beznadějné budoucnosti), do nějž neváhá opět protekčně procpat svou o sto let mladší gerontofilní nabíječku. Ovšem na škodu to rozhodně nebylo, Julča vystřihla tu rozporuplnou soudružku parádně. Každopádně teď nevím, jestli náhodou nebylo ilegální se na to dívat. Jde přeci o ruský film!!! Čímž jsem podle stávající protiprávní úpravy dost možná popřel holou kost, spustil homoseksuální genocidu, pošlapal práva mužen na přišití kloaky, pouhým pohledem brutálně znásilnil kohortu zoufale nemrdaných labilních samic, hodil do Afriky banán, vypustil partičce invalidů ventilky na kriplkárách, vyhladil Ukrajinu a Áda je asi můj kámoš. Cempere čichej, mohl by to být kulantní trestňáček! Pozn. Homixoví funoušci nechť se tomu raději vyhýbají víc než Supergej kryplonitu! Vy už jste stejně v prdeli, tudíž je to „přyblblá černobýlá núúúúda“, kde vůbec nikdo nevžumuje v zařezaných pastelových pitkáčích a s homopelerinkou a kde navíc nehraje jediný negr, ač bylo Netflusem a jinými neomarxistickými žumpami nade vši pochybnost prokázáno, že pro ně nebylo v Sovětském svazu šedesátých let kam plivnout! (08.05.2022)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)