Rocky IV

POMSTA. Tohle je moto čtyřky, pomsta za nepovedený třetí díl a nebo jen hříčka scénáře? Ať tak či onak, čtvrtý Rocky přetaktoval motor sportovního dramatu na klasický akční film se sportovní tematikou. Jestliže se v předešlém díle pral pokus vyrovnat se jedničce s komerčnější zábavou, tak tady se o něco podobného už ani nepokoušeli a vsadili všechno na přímočarou komerční řežbu. A světe div se, funguje to! Musíte se vykašlat na přehnaného ducha amerikanismu, který je cítit z každé situace, s každého kouska scénáře. Studená válka, která mezi dvěmi velmocemi vřela v reálu na sebe vzala symboliku dvou zcela rozdílných postav boxerů. Možná aby dali amíci najevo že mají navrch, že jsou země otevřených možností, ale na tohle jak řikám kašlete. Nebo se to alespoň pokuste brát z legrace. Sylvester Stallone tentokrát znovu nad scénářem zapracoval. Tu zbrklou a nedotaženou režii protáhl do neuvěřitelně svižného rozměru a hlavně naservíroval snad nejdrsnější, nejtvrdší a nejintenzivnější trénink ze všech dílů téhle série. Postavil svou postavu proti anabolické bestii, steroidy polikající mašině, dal do kontrastu sovětskou supertechnologii se svým dřevorubeckým a notně přiznat originálnějším stylem. Dolph Lundgren ztvárnil dle mě nejdrsnějšího a největšího protivníka, který kdy proti Rockymu stál. Zaměnit souboj pleťově odlišných boxerů za mezinárodnostní je rozhodně jedním z obrovských oživení. Stejně jako si ve trojce odbyl své závěrečné defilé Burgess Meredith, tak ve čtyřce jej následoval i Carl Weathers. Sice je to děsně jednoduchá zamotat příběh tak jako tady, leč je to velmi účinné. Právě na místo zmíněného trenéra Micka se pasoval Tony Burton, který konečně dostal více prostoru. Z toho podivína co v jedničce rozdával neurotické výlevy na všechny strany Burta Younga se tady stal takovej roztomilej strejda na cesty a hlavně Talia Shire už neinkasovala umělé a rádoby dojemné výlevy a vrátila se na post Rockyho skutečné opory. Příběh má daleko větší tempo hlavně díky svižnému střihu a pohotové kameře, na které Bill Butler od posledně řádně zapracoval. Trénink a hlavně souboj soubojů by byl poloviční nebýt opětovně dokonalé muziky, skvělého a neopakovatelného hudebního doprovodu. Tentokráte si ji vzal pod patronaci Vince DiCola a krom klasického theme přidal svižnější a modernější sound, doplněný písňovým doprovodem kapely Survivor (Eye of the Tiger & Burning Heart). Jen tu rapovanou dabingovou vložku s povadlými křidélky si mohli nechat (ovšem, kupodivu i tohle ke kultovní záležitosti patří). Ten mega souboj je metou, kterou se snaží docílit stovky pronásledovatelů, ovšem takový zápal emocí, takový kontrast sil (vždyť Sly od prvního dílu vypadá poloviční a proti Dragovi je jak ředkev ku melounu) a neuvěřitelná spontánnost, to se těžko povede napodobit. Jestli jsem jedničku pasoval na jedno z nejlepších sportovních dramat, pak tenhle díl patří ke špičce akčního filmu a nejen let 80tých. Proč nemůžu jinak než za 5 hvězdiček? Proto! Popravdě, viděl jsem to snad 30krát, možná i víckrát a nepřestalo mě to bavit ani o chloupek. Rocky is back!!! (jenže ne na dlouho chlapče) (26.01.2005) (méně) (více)