Perníková věž

Jsem opravdu mile překvapen! Dokonce ještě více! Nadšen. Už je to doba, co jsem to viděl, tak jsem si to dal teď nedávno znovu. Herecké výkony kolísají, ale J. Dolanský je skvělý! Celkově příběh za moc nestojí, i když vyústění je drsné a moc povedené! Jde o takový český Requiem za sen. Ale mě se to vážně líbilo, i když nesnáším prostředí drogových hovad.... (21.06.2011)

Dovoluji si nesouhlasit s většinou. Film jsem poprvé viděla jako postpuberťačka a hláškami z filmu, jsme se bavili nejednou a dovoluji si tvrdit, že postupem času zlidověly. Postava bosse Pexesa, je nejenom výborně napsaná, ale i skvěle zahraná, za ním ovšem nepokulhávají ani další herci, k nejlepším řadím výkony trojlístku Jan Dolanský, Radek Kuchař, Vanda Exnerová, u níž mě mrzí, že nedostala zatím prostor v žádném jiném filmu. Soundtrack z filmu čas, od času z nostalgie poslouchám. (17.03.2012)

Milan Šteindler sice umí, ale ohledně drog je opravdu hodně mimo. Krom toho, že mi všechno přišlo strašně akční, originální a současně ujetý, tak příběh nestojí za nic, co by si člověk připomínal narozdíl od takových Samotářů, kteří si jsou tématem dosti podobní. Možná je to herci, ale určitě je to příběhem. Hláškám se člověk zasměje a pak si na ně ani nevzpomene, stejně jako na tento film. Očima Milana Šteindlera, který se černým humorem pokouší o to co mu jde nejlépe bych dodal jen: ... Alles Gute ! --- Něco po mmě lezlo. Něco hnusnýho po mně lezlo. - To není pravda, vždyť já spím. Spím jak zabitej. (21.11.2007)

Vypadá to, jako kdyby se Šteindler nechal inspirovat filmem Requiem za sen, který je, i když mi se nelíbil, přece jen o třídu výš. Šteindler chtěl do svého filmu napasovat vtipné hlášky, morální poselství, ale nepovedlo se mu. Nefunguje ani Shyamalanovská pointa. Prostě jeden z nejhorších drogových filmů, co jsem viděl. (06.02.2006)

Na tenhle film jsme šli do kina se školou. Vyučující museli být z tohohle obrazu života, kdy je braní drog naoko super zábava, nejspíš dost vyděšení. Jinak poměrně atmosférické a depresivní. Přiznám se, že mě konec docela překvapil. Určitě by se to ale obešlo bez vzpomínkových scének z dětství, kdy se rodiče s lehkým a nepřirozeným smíchem dívají na děti, hrající si ve vodě. "Myslela si, že jsou to nějaký knížky." "No jasně, Pexeso, to je náruživej čtenář..." (147.) (07.03.2007)