Perníková věž

Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech. Ne, tohle opravdu nejsou noví ,,generační" Samotáři, nebo čím měl tenhle film vlastně být? Šteindlera asi definitivně pohltila estetika jím preferované televizní reklamy, jejímž natáčením se živí... A abych parafrázoval titul režisérova nejlepšího filmu - Vrať se do Sklepa, Milane! (30.04.2007)

Podle mnoha ohlasů jsem nečekal nic světoborného, ale výsledek mě poměrně mile překvapil...Nejen že se v "Perníkové věži" najde dost vtipných scének a jiných fórků, které svým způsobem vyvažují nevyrovnaný scénář, ale navíc má Šteindlerův film jedno veliké plus - a tím je samotný závěr filmu...Vlastně ještě jeden důvod, pro který byste měli "Perníkovou věž" zkusit, je skvělý výkon Jana Dolanského. (21.03.2005)

Tohle bizarní dílko, ať už jako drama či sonda do životního stylu dnešní mládeže jen těžko obstojí, ovšem jako zábavná černá komedie na mě působí báječně. Pohodový relax, u kterého, když nic, tak spolehlivě pobaví "houmlesák" Pepa Nos, Pexesovi "gorilky" a hlavně věčně nastřelený, smrtící hlášky vypouštějící Radek (Kuchař) a nečekaně mě pobavil i jindy nesnesitelný Víťa Jandáků. (07.08.2010)

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mně z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)

Na tenhle film jsme šli do kina se školou. Vyučující museli být z tohohle obrazu života, kdy je braní drog naoko super zábava, nejspíš dost vyděšení. Jinak poměrně atmosférické a depresivní. Přiznám se, že mě konec docela překvapil. Určitě by se to ale obešlo bez vzpomínkových scének z dětství, kdy se rodiče s lehkým a nepřirozeným smíchem dívají na děti, hrající si ve vodě. "Myslela si, že jsou to nějaký knížky." "No jasně, Pexeso, to je náruživej čtenář..." (147.) (07.03.2007)