Poslední bohatýr: Kořen zla

Návrat do Bělohoří na mě působil mnohem lepším dojmem než jeho předchůdce. Zdálo se mi, že je použitý humor méně nablblý, potvrdilo se mi, že je v Moskvě nouze o ornou půdu a Finist, Jasný sokol mi velice intenzivně připomínal lorda Flashhearta z Černé zmije. Oba díly zařadily Babu Jagu a Kostěje Nesmrtelného mezi kladné postavy a já jsem z toho mírně zmatený. No, když vás ohrožuje mravně prohnilý ent, každá pomoc je dobrá. Jak jsem už naznačil, za mě tady byl zřetelný kvalitativní vzestup, Koblížek byl vtipnější než zelený slizoň a líbezná Vasilisa si roztomile pochutnávala na rtěnce, takže jeden kousek přihodím. / Poučení: Pokud řešíš problém s bydlením, zařiď dvěma domům soukromí a máš po starostech. (22.02.2022)

Druhý díl jede na vlně jedničky, tedy vtipná, pohodová, rodinná fantasy-pohádka s propojením historie a současnosti. Máme zde novou, stejně kvalitní zápletku a pár nových postav, např. Koblížka. Film má 2 hodiny, ale ani na minutu se divák vůbec nenudí, je to napínavé od začátku až do konce. Druhý díl se povedl stejně jako ten první a zaslouží si plných 5*. (20.03.2022)

Pokud máte Rusko  v zubech a na chvíli se od toho oprostíte,skvěle se pobavíte.Minimálně násilí,přiměřeně digitální efekty,hra kamery se světly a stíny.Normální dialogy.Skvělá práce herců.Žádná afektovanost.Děj přiměreně odsýpá.Absence natahování scén jakože něco natočit.Druhého Mrazíka už nikdy nikdo nenatočí!Tohle je tak trochu jakoby plagiát ale pobaví! (21.12.2022)

Klasické ruské byliny podrobené brutální moderní debylinizaci. Výsledkem je nádherně udělaná těžká debylinta, která zapůsobí zhruba stejně, jako byste si přečetli Cézarovy Zápisky o válce galské a poté se mrkli na Asterix a Obelix: Mise náctiletý retardér. Debylinta, která však v müsli seriózního kritika a erudovaného filmového teoretika vyvolá laicky řečeno „akutní ambivalentní percepční incident“, odbornou terminologií formulovaný jako „mrdník“. Ono to ve své podstatě naprosto idiotizuje a dehonestuje všechny ty temné ruské filmové pohádky 60. až 80. let od Finista přes Varvaru a Kostěje, až po nesežratelnou Koblihu, přičemž humor to má na úrovni oligofrenního vtipkování mentálně postižených dětí a hlavním hrdinou je ve 21. století potracený syn Ilji Muromce, Ivan Pitomec, hledající v ruské mykologii vlastní koule, obutý v timbrlendech, s pseudonaftovým generátorem a automatickým kávovarem. Nasraně druhé tam však ten kokot naštěstí neměl signál, tudíž se na Gerojgram nepřipojil, je to velkolepě natočené, takové hravé a plné dekadentní fantazie. Kdyby velký Deleuze ještě Gilles, zajisté by něco takového hravě expertně definoval rhizomatickým idiomem „Byla to tak obří pičovina, až to zas tolik nebolelo.“ Docela bych chtěl vidět výraz Červenáka po závěrečných titulcích. Čiže mi pošli selfíčko, Ďuro, a dúfam, že Ťa toto k päťke neinšpiruje! (05.05.2021)

Za mě lepší než jednička. Příběh je promyšlenější, efekty propracovanější, vedlejší postavy přibývají a jsou svěžím zdrojem humoru, viz. Koblížek. Pořád je to úctyhodná fantasy variace na hrstku ruských bylin, a že v tomto díle jsou cítit ještě výrazněji. Kde Norové mají svou dobrou fantasy vlnu s Cestou za králem Trolů a Za živou vodou, Rusové u mě mají teď zářez s Posledním bohatýrem a jsem ráda, že to teď Prima pustila do televize, jinak bych o tom možná ani nevěděla a těším se, až bude nadabovaný i třetí díl, jestli bude. (12.02.2023)