Tanpopo

Typicky japonsky strelený nápad, pretavený do celkom pohodovej a zábavnej komédie. Priznám sa, nie som veľký fanda japonskej kuchyne, väčšina z ich pochúťok mi je vyslovene odporná (vrátane sushi), no ale tu by som celkom rád pár vecí ochutnal. Hlavne tie glorifikované rezance, okolo ktorých sa tu točí celý dej. Japonci ukázali, že zo všetkého sa dá spraviť umenie a že sa o všetkom dá natočiť zábavný film, dokonca aj len z takých prach obyčajných rezancov. Veď vytuningovať všetky možné súčasti ich prípravy veru nie je žiadna sranda... Tiež musím uznať, že sa tu divák dozvie mnohé z japonskej kultúry (a tým nemyslím len jedlo), avšak veľkou výhodou oproti iným snímkom z Japonska je, že všetky informácie sú podávané spôsobom, ktoré ľahko poberie aj divák zo západného sveta. Nenudil som sa ani chvíľu. Nadpriemer. 75/100 (14.05.2017)

Viac príjemný oddychový film na sledovanie s vyloženými nohami na stole, než čistokrvná komédia, pri ktorej by sme sa chytali od smiechu za brucho. Za brucho som sa ale chytal pri sledovaní prípravy niektorých jedál a som hrdý na to, že som dokázal v noci odolať návšteve chladničky. Každopádne treba Tampopo sledovať najedený, prípadne pri ňom niečo dobré konzumovať. Tampopo nie je ani zďaleka iba o jedle, nechýba (potenciálna) milostná línia, odbočka k mafiánom, nejaký ten pästný súboj a otázka osamelosti človeka strateného vo veľkomeste. Nie som si istý, či som spokojný so záverom, aký Itami pripravil v súkromnej línii oboch hlavných hrdinov, ale osobne som si fabulu dokončil v hlave sám... (02.08.2019)

Jedno je jistý během filmu jsem začal těžce myslet na žrádlo. Příjemný, pozitvní a často i velmi zábavný bijáček, který však narušuje poměrně početná kavalerie scének o jídle, která naprosto nesouvisí s dějem a jen odvádí pozornost od příběhu. Z mého pohledu ač některé ty scénky byly vtipný to považuju za zbytečný. (28.01.2013)

Tak trochu trhlá komedie o nudlích, respektive o japonské nudlové polévce ramen. V tomto filmu uvidíte celou alchymii přípravy a téměř až poetickou konzumaci této polévky. Hlavní příběh je prokládán dalšími krátkými příběhy, což sice může působit trochu rušivě, ale jen do té doby, než přijde na scénu sveřepá babka, jejíž vášní je mačkání ovoce, sýrů a pečiva – scéna v obchodě je naprosto geniální! Nutno ale dodat, že tenhle typ humoru asi nesedne úplně každému, některé scény jsou až neuvěřitelně absurdní, některé i trochu nechutné (přelévání žloutku...) a některé i dost morbidní (žena vařící večeři na smrtelné posteli) Ale satira je to dokonalá a mladičký Ken Watanabe s vyjeveným výrazem taky stojí za vidění... (16.09.2010)

Přátelé, tenhle film není o nějakém příběhu. Pokud to tak vážně berete, tak vám mohou vedlejší dějové vstupy skutečně hodně zmást. Tenhle film je totiž od začátku (starý muž laskající vepřové) až do konce (novorozeně sající matčino mléko) o úctě k jídlu jako takovému, o životní pouti pokrmů (a vlastně i o životní pouti jeho složek - vepřové i nakrájená cibule chutnají podle toho, jaká byla jejich životní pouť). Cesta k dokonalé chuti je zde místy dojemná, místy zábavná, místy velmi vášnivá až erotická a vždy velmi chutná. Úcta k jídlu je něco, co v současném světě strašně chybí a nějací vegani a podobné těžce nepozoruhodné skupinky to nevytrhnou. 90 % (07.05.2016)