Pan Vok odchází

Škoda, ale do stejné řeky podruhé obvykle nevstoupíš.  Po deseti letech se KS vrátil k postavě Petra Voka, o které natočil dobrou komedii s Milošem Kopeckým a dalšími. Jenže mezitím natočil několik silně normalizačních děl a zdá se mi, že s ním někteří už nechtěli hrát. Pan Růžek je herec dobrý, ale tu radost ze života (a tu lze mít i v šedesáti, i když tehdy to asi bylo těžší) nedal tak silně jako Miloš Kopecký, zbyl Václav Sloup jako intrikánský unavený - únava bych asi řekl je leitmotivem tohoto filmu - sluha, Marie Drahokoupilová najednou hraje jinou manželku než tehdy - proč proboha? pánové Vinklář a Řehoř jakoby zaskočili jen na chvíli a nechápali v jakém filmu to zrovna jsou a komické figurky jsou už jenom ty hodně ojeté (Štekl, Bryg, Gubel, Neděla, Hanus, Homola, Černý, Lír). Paní Janžurová taky tak nějak neví co by měla dělat. Film jsem si teď pustil, abych si ověřil dojmy a váhal jsem mezi jednou a dvěma hvězdama. Je to slabé, ale řemeslo je ještě slušné. Na druhou stranu Steklému bylo 76, to už není na super svěžest. Ale znova se na to asi nepodívám (06.01.2020)

Nemyslím, že kritika na adresu Martina Růžka a jeho ztvárnění role pana Voka je zde do takové míry oprávněná. Pravda je, že Růžek není Kopecký a jablko není hruška. Je otázka, do jaké míry je vhodné představovat stárnoucího (zdůrazňuji "stárnoucího") pana Voka jako humorem oplývajícího milovníka tak, jak ho (ještě mladého) trefně a nádherně herecky ztvárnil M. Kopecký ve Svatbách pana Voka. To by spíš mohli posoudit dnešní historikové znalí skutečných faktů o Petru Vokovi a ne běžní neznalí diváci. Jisté je ale jedno. Každý, kdo svůj mladý život prožije přebujarým a nevázaným způsobem pak na stará kolena dochází na to, co mu mládí nenapovědělo. Totiž na to, že život není jen to pozlátko a zábava, ale především zodpovědnost a všechno to, co se na ni váže. Takový člověk obvykle při všech těch svých známých z mládí zůstává na stáří sám a opuštěn. A na to dochází ve svém stáří i pan Petr Vok z Rožmberka. /Možná bylo chybou uvádět u tohoto titulu označení komedie. Zklamaná očekávání diváka pak vyvolávají neoprávněnou kritiku. Ale jiný žánr, kam tento film zařadit mě nenapadá./ (odkaz na komentář Monolog) (01.11.2008)

Hodně nevyrovnaný film, kde je sice nádherná kamera, reálie a hudba, ale to je tak všechno. Děj to prakticky nemá (PRO TOHO, KDO FILM NEVIDĚL, TAK SPOILER: stárnoucí muž nemá potomka, upne se k bláznivému mladíkovi, že by mohl být jeho levobočkem, kluk umře, Vok začne sám jezdit po vlastech českých, umře KONEC SPOILERU), skáče se z jednoho tématu na druhé, někdy jsou tam díry v ději až děsivé. Chvíli se to tváří jako taškařice, pak to zvážní do naprosto nepřehledných mocenských půtek, pak je to o stárnutí, celou dobu se o ženách převážně jen mluví (i když dvě holky kozy ukážou), církev je samozřejmě zlo, některé postavy se sem tam objeví, aby hnedle zmizely a buď už se neobjeví vůbec, nebo až delší čas, vše ale nepodstatně pro to, co se děje. Třeba přepadení paní hraběnky skončí tím, že se válí v trávě s básníkem? Wtf? Nebo soutěž v prdech s ohněm jako v Tankovém praporu? Chybí tomu i nějaká soudržnost co se atmosféry týče, nebo jakéhokoliv tahu na branku. O postavě samotného Voka vlastně nevím, co si myslet - je to taškář?, muž znavený životem?, konspirátor? Nic z toho nepřevažuje a není jasné. Ale člověk se aspoň dozví některé ojedinělé a dílčí historické reálie. (11.12.2021)

Slaboučké tři hvězdičky, možná jsem se měl přiklonit ke dvěma. Kde byly ty časy, kdy Steklý natočil Švejka. Tohle byla poněkud nostalgická komedie, byla-li to vůbec komedie, pár násilných vtípků. Pak Vok v druhém dílu představován Martinem Růžkem je poloviční Miloše Kopeckého, ale ten by asi toho starého Voka tak smutně nezahrál. Ta třetí hvězdička u mě je možná díky té historické vložce o snaze vlivných špiček rakouské a církevní politiky odstranit z pražského Hradu Rudolfa II. On Rudolf II. je zde ovšem vykreslen mnohem pozitivněji, než si ve skutečnosti zasloužil. Ale ke konci mu už zdraví nesloužilo a bylo by snadné prohlásit ho za neschopného vlády... Skoro jako... Ale já nic neřek. A nakonec se oslavoval nový král. Herci neměli moc co hrát, skoro ani jako by neměli moc do hraní chuť... (08.01.2018)

Stáří změnilo pana Voka tak že byste v něm Kopeckého ani nepoznali... Jiná poetika než 1. Díl... Mořská panna Monika Hálová.. Kateřina z Ludanic (Drahokoupilová) se vdala za Petra Voka (Růžek), kterému v té době bylo 41  let v době kdy jí bylo mezi 14-15 lety. Marii Drahokoupilové bylo v době kdy ji hrála 38.a Martinu Růžkovi 61.Co film nezachytil byla její duševní nemoc která se projevila krátce po svatbě a Kateřina, ač téměř o 30 let mladší, umírá v 35 letech,10 let před smrtí Petra Voka. (11.01.2020)