Bez okolků

Přímost, drsnost a cyničnost Dirty Harryho, kafkovskost Rozhovoru od Coppoly ( nebo taky Domina od Stanley Kramera ), asociační střihy ve stylu Angličana od Stevena Soderbergha ( ten se sám přiznal, že z tohoto filmu vykrádal ), psychedeličnost let šedesátých, výborná vizuální stránka ( typické syté barvy + jejich sladění, využívání velkých otevřených prostor nebo naopak sixties "kubistického" strohého interiérového designu ), rychlé tempo. Ukrytá perla. John Boorman měl na začátku kariéry výbornou formu, škoda že tyhle filmy u nás vůbec neběží a málokdo je ( a režiséra ) zná... -- A Lee Marvin byl asi největší "cool motherfucker" let šedesátých -- "You´ll ask him for the money, he´ll say no, and you kill him" - "Yeah, Something like that" -- A napodruhé jdu na 5*. Film, která mý ukrytý podprahový rozměr ( nutí k dalším shlédnutím ) a jeho feeling vám z hlavy jen tak nevymizí, stejně jako obrazy z něj (23.08.2006)

Teprve někde v polovině mi došlo, že koukám na film, jehož téměř doslovnou kopií je moje oblíbená Odplata: totožný děj s podobně silnou atmosférou, stejně malebné zacházení s architekturou – oproti šedomodrému futurismu o třicet let mladší gibsonovky ovšem z původní verze zůstávají v hlavě funkcionalistické linie, bílé stěny, rafinované kombinace jásavých barviček na šatech i v interiérech (a proti nim jako kontrast chátrající prostory bývalé alcatrazské věznice) –, stejně charismatický týpek v hlavní roli, stejně skvěle volená hudba (u Boormana pozoruhodně poletující mezi vážnými a populárními žánry), stejně nápaditá, ne-li ještě nápaditější práce s ruchy (viz třeba tahle ikonická scéna), stejný cynický škleb na povrchu a těžko definovatelná lidskost uvnitř. Co má originál jinak? Víc psychedelie, míň suchého humoru (ale je tam, ne že ne), a ovšem vizionářský styl (kdyby mi po sobě bez varování promítli tohle a takového Frajera Luka, nebudu věřit, že jsou to filmy ze stejného roku, co roku, desetiletí). Vlastně bych vůbec neměl váhat s plným počtem, když jsem ho nadělil Helgelandovi a Myhremu, ale přece jenom počkám, jestli ve mně k Point Blanku s odstupem uzrají podobné osobní sympatie. (28.02.2017)

Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu. (07.08.2011)

Tento snímok ide bez okolkov rovno k veci. Z môjho pohľadu sa jedná o jeden z najdrsnejších thrillerov rokov 60. a aj keď sa predsa len tou krvou a násilím trochu šetrí, v rámci svojej dekády to bolo terno. Pozitíva som vychytal. Ale aj napriek tomu ( a pre mňa oslnivému vizuálnemu prístupu k látke ), ide o nudný a paradoxne vzhľadom k minutáži aj rozvláčny snímok, ktorý som neveril, že ma bude viac nudiť, ako priťahovať. (03.10.2018)

Boorman už aj tu ukazuje, že chce robiť netradičné filmy. Lenže šesťdesiatkove a sedemdesiatkove trilery (vrátane bondoviek) sú pre dnešného diváka (pre mňa?) príliš smiešne - hlavne pri pästných súbojoch neviete či sa máte smiať alebo... Ale to je problém väčšiny filmov z tej doby, snáď len FRANCÚZSKA SPOJKA a Melvillov SAMURAJ nestarnú. Film sa viac drží predlohy ako Helgelandova verzia (ODPLATA), hlavne čo sa štýlu rozprávania príbehu týka. Ale jednotlivé scény sú pramálo pamätné, hlášky úplne absentujú. Hlavný hrdina sa rovnako ako v Odplate nevolá Parker, ale teraz je to asi dobre, lebo Marvin nepôsobí natoľko drsne/sympaticky ako v románe. Gibson asi najlepšie poňal tohto nejdnoznačného hrdinu. Ale Statham (PARKER) tiež nebol zlý, i keď nešlo o zázračný film. Ale obe novšie spracovania sú určite zábavnejšie, než Bez okolku... (09.09.2016)