I Dutifully Report
Poslušne hlásim
The Good Soldier Schweik 2: Beg to Report, Sir
The Good Soldier Schweik 2: Beg to Report, Sir
Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
Jan RothHudba:
Jan SeidelHrají:
Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Fanda Mrázek, Jaroslav Vojta, Alois Dvorský, Jana Kovaříková, František Černý (více)Obsahy(1)
„Poslušně hlásím, že jsem opět zde!“ – tak se vám znovu představí Josef Švejk. Setkáte se s ním při cestě na frontu i přímo v bojové linii. Můžete sledovat slavné Švejkovy vlakové příhody na jeho cestě k marškumpanii do Českých Budějovic, putimskou anabázi a jeho odjezd na frontu. Nechybí Švejk jako falešný ruský zajatec, ani scéna, v níž je poručík Dub přistižen ve veřejném domě… Rok po velkém úspěchu Dobrého vojáka Švejka natočil režisér Karel Steklý další příhody tohoto hrdiny. Ze slavného románu Jaroslava Haška opět vybral nejcharakterističtější historky. Vedle vynikajícího Rudolfa Hrušínského v titulní roli se vám i tentokrát představí řada výborných českých herců – Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Fanda Mrázek a František Filipovský. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (350)
Nechce sa mi od slova do slova písať to isté, čo pri prvej časti. Tak videl som to znova po zhruba dekáde a na moje prekvapenie sa môj postoj k tomuto filmu nijako zvlášť nezmenil, čo sa stáva po dlhšej dobe pochopiteľne veľmi často. Ironický štýl humoru tu podaný mi príliš nesedel, všetci boli väčšinou ožratí, pôsobili figúrkovito, aby lepšie vyniklo Švejkovo múdro "ak by sme boli všetci múdri, polovica by z toho zblbla". Takže síce inteligentná satira, pri ktorej som sa ale nahlas nezasmial ani raz a okrem pár bonmotov ma ničím neobohatila. Dejom už vonkoncom nie. Všeobecné nadšenie ale chápem, je to otázka vkusu. ()
Nikdy bych nevěřila, že se film může vyrovnat knize. Švejk je oblíbená knížka a patrně, že jsou ve filmu použity celé věty z ní, je pro mě snímek přitažlivý. Při opakování se ráda znovu podívám. Hrušínský je jako Švejk moc dobrý. Všechny postavy jsou výborné což je zásluhou Karla Steklého. Já osobně mám nejraději Kopeckého Katze. V druhém díle je skvělý Filipovský jako Dub, hlavně scéna pití močůvky nebo v bordelu, to nemá chybu. ()
"Dýchněte na mě..rum, kontušovka, čert..jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!" Musím se přiznat, že Švejk mě nikdy nelákal. Jednoho zimního večera jsem se ale překonal a podíval se na Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého. Byl jsem nadšen a už jsem se těšil na Poslušně hlásím..a dostalo se mi stejné porce peprného a suchého humoru, který v padesátých letech chtě nechtě musel být tak trochu nepřijatelný. Anabáze do Budějovic je sled neštěstí, která na sebe Švejk přivolává..a následně z nich těží. Rudolf Hrušínský je výborný a když zařve "Co blázníte?! Dyť jsou tady lidi!", nejde mu nevěřit, že to myslí vážně. ()
O pokračování Švejka mohu napsat to stejné, co o prvním díle. Přes prvotní ostych se mi film a jeho specifický druh humoru líbil a i když se nikdy nestane jedním z mých nejoblíbenějších, nebál bych se jej označit za výtečnou českou klasiku. Pro mě jde prakticky o jeden film, který je kvůli delší stopáži rozdělen na dva. Čtyři hvězdy jsou na místě. ()
Galerie (17)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (18)
- Herci Svatopluku Benešovi se po tomto filmu na sedm let uzavřely brány barrandovského studia, protože si za roli nadporučíka Lukáše prosadil odpovídající honorář. (raininface)
- Ve 35. minutě shodí Flanderka (Jaroslav Marvan) z lampy na stole skleněný cylindr. V dalším záběru je ale zase nasazený na lampě. (Duoscop)
- Při popíjení na četnické stanici mění láhev kontušovky na stole svou polohu. (Duoscop)
Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... () (méně) (více)