Poslušně hlásím

Druhej dil se sice nese ve stejnym duchu, problem je, ze jsou tu prodlevy mezi jednotlivejma scenkama, takze uz to neni takova zabava. Nicmene i tady se najdou perfektni sceny, Hrusinsky opet genialni a tentokrat stoji za zminku Marvan. Konec filmu je docela otevrenej a na cesky pomery je valka natocena slusne, takze je skoda, ze nevznik dalsi dil. Lepsi 4*. (18.02.2008)

Druhý díl Dobrého vojáka Švejka nazvaný Poslušně hlásím mi přijde mnohem lepší než jednička, jelikož není příliš svázaný s předlohou (vyjma Švejkových nehod ve vlaku a budějovické anabáze, přičemž tyto pasáže jsou lépe zpracovány v loutkové verzi Jiřího Trnky). Jasně, chybí celá pasáž v Királyhidě a boží postava sapéra Vodičky, ale vše vynahrazuje výborný protiválečný závěr, který dává možnost mnoha interpretacím. (16.08.2017)

Zatímco první díl ještě chvílemi relativně úspěšně pobavil v satiře a nadhledu a ztrácel body hlavně tím, že "chytrost" hlavního hrdiny byla často spíše vyčůraností, druhý už se v humoru zmůže jen na ty nejnižší útoky. Kdo má být vtipný, ten huláká na celé kolo, vypije litry alkoholu, sežere na co přijde - nebo tyto činnosti rozličně kombinuje. Jazyk Jaroslava Haška je příjemný, ale v téhle humpolácké formě nemám daleko k tomu ho zatracovat. (20.01.2021)

Trochu méně legendární, co se týče četnosti nesmrtelných hlášek, než dílo první, ale nikterak horší. Jeden z vrcholů československé kinematografie v úpadkových 50. letech, kterému se také zdárně vyhnula tehdejší komunistická budovatelská rakovina. I když nějaké to rouháníčko tomu možná malinko šlo na ruku, sprosťárničky už nikoli. Já tady sice teď dorovnávám na 3:3 s prvním Švejkem, ale jsem rád, že se naskytl prostor tento film zhlédnout zevrubně a ne jen útržkovitě, jako doposud snad vždycky. A taky jsem s ním moc a moc spokojený, jenom k těm čtyřem přeci jen chybí nějaký ten větší kousek. (03.02.2022)

Ve všech zásadních bodech mohu souhlasit s Radkem 99. Steklý vyvinul maximální úsilí, aby co nejplastičtěji zachytil závěrečný díl švejkovské anabáze, dal mu co nejplnokrevnější filmový tvar a současně vytvořil prostor pro celou řadu buď slušných, nebo i pozoruhodných hereckých kreací (mimo Hrušínského tu exelují např. Beneš, Krampol, Marvan, Nedbal a mnoho dalších). Zašlý svět někdejší podunajské monarchie tu ožívá v celé své problematické slávě krausovské "Kakánie". Pojetí titulní postavy je vyhroceno až do poloh přímé protidynastické rezistence; pominuta je postava jednoročního dobrovolníka Marka (to je asi největší daň době vzniku tohoto díla). Myslím, že Hašek by se při pohledu na toto filmové ztvárnění rozhodně nenudil a Hrušínského fragmentární pojetí švejkovské postavy by minimálně pochopil, když už by jím nebyl nadšen. Myslím, že zatracovat toto filmové dílo ve jménu velmi pomyslných absolutních estetických kánonů by bylo krajně zpozdilé. Mluví totiž do naší současnosti právě tak jako kdysi, kdy bylo právem spisovatele svobodně a po svém se vyjadřovat k ožehavým otázkám doby. V každém případě je HLÁSÍM i dnes mimořádně vděčným diváckým zážitkem. (10.02.2011)