Siréna

Velmi atmosferický snímek, v úvodu špinavě poetický, který těží především z autenticity prostředí a poměrně inovativních přístupů k práci se střihem. Snímek nezapře inspiraci ruskou montážní školou. Samotný příběh se nese v duchu poetiky socialistického realismu, takže vše je jasné, přímé a zřetelné. Přesto to snímku na kvalitě neubírá. Horší je, že přepracování románu do filmové podoby si vyžádalo řadu škrtů, tudíž je děj občas chaotický. Není problém se v něm vyznat, jen prostě něco chybí. Siréna je však po filmařské stránce vydařeným snímkem, který převyšuje o několik tříd následující třídní taškařice. (18.08.2010)

To je tak zvláštní, jak může být černobílá kamera barevná. Steklému se podařilo natočit velice silné sociální drama s nádechem poetična. Nabízí se srovnání s Kachyňovou Pavlínkou, která prohrává na celé čáře. Oba filmy se mohou na jednu roveň postavit snad jen hudebně, práci E.F. Buriana na tomto snímku považuji za velmi zdařilou. Vášová se snad narodila s bohatýrskou tragikou v očích, když se do nich podívám, mám chuť odhodlat se k velkým činům. A tak není divu, že ji poslouchají havíři na slovo. Bohužel Boháč zdaleka nedosahuje jejích kvalit, čímž poněkud snižuje kvalitu jinak výborného filmu. (26.06.2019)

Sice celkem obstojný příběh a neurážlivá režie, která dokáže vykouzlit tři čtyři zajímavé scény, ale tím to hasne. Herci jsou křečovití jak žaludek po šlichtě z fazolí a většina dialogů trhá uši ve stylu dynamitu v hornickým dole, takže emoce působí strojově až směšně. A ta melodramatická hudba leze krkem už od první scény. Komunistické umění level Siréna - to nechceš. (26.09.2018)

Celý film se dá kladně ohodnotit pouze díky výkonu Marie Vášové. Bez této herečky by nemělo smysl se na to koukat a zůstala by pouze prázdná dělnická agitka, Vášová tomuto dílku však přidala další koukatelný rozměr. Je pravda, že do řad dělníků bylo opravdu stříleno, opravdu se bouřili a stávkovali, o to více to však posloužilo novému režimu, který se o rok později dostal k moci.. (17.01.2012)

Na filmu není v žádném případě patrný nástup komunistických padesátých let. Pokud bychom k němu hledali pandán, vybaví se Čapkova PRVNÍ PARTA. Fakt, že dělnické vrstvy doby, kterou Majerová (1882-1967) popisuje a již v dětství sama zažila, strádaly způsobem, který je dnes nepředstavitelný, doložili ve své době lidé jako Albín Bráf (1853-1912) či Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Dílo vyniká uměřeností, věcností, střízlivostí, schopností sdělit své poselství způsobem, který byl srozumitelný nejen v československé společnosti. Pro mezinárodní srovnání doporučuji také zfilmované romány Emila Zoly (GERMINAL) či STALO SE V TURÍNĚ (v hlavní úloze v prvém případě mj. Gerard Depardieu, v druhém Marcello Mastroianni). V tomto případě jde o Steklého mistrovské dílo. (29.08.2010)