Spoutej mě!

Almodóvarovy příběhy jsou dost často na hranici uvěřitelnosti, ale vždy velmi působivé. Škála emocí, do které se Pedro pustil tentokrát, je obzvlášť rozsáhlá. Film osciluje mezi thrillerem, černou komedií a romancí, aniž by přitom pozbyl něco ze své umělecké hodnoty. Vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů, přiléhavá hudba Ennia Morriconeho, zajímavá kamera převážně v barvách vášně, která skvěle podporuje celou atmosféru snímku. Nepříliš vykreslená psychologie postav a lehce neuvěřitelný děj odkazují k tomu, že Almodóvar se na téma snímku dívá s nadhledem a ironií sobě vlastní. Možná jsou to jen mé výklady, ale naznačuje tak, jak některé svazky mohou stát na absurdních a nesmyslných základech a utahuje si tak trochu z diváka i ze svátosti manželství jako takové. I přesto, že téměř záverečná scéna se šťastným shledáním je přímo ukázkovým příkladem kýče, dokáže dojmout. A navíc je tady Banderas tak neodolatelně sexy, že bych se snad nechal zavřít i já! :-) (30.04.2008)

Láska! Kto jej vlastne rozumie? Živel bez zákonov a hraníc. Ako to vhodne popísať? Bizarné? Rozhodne áno, miestami surové, tiež plné emócií a zvláštnych zvratov, to všetko však bez zbytočného pozlátka a sentimentu. Máličko sladký sa môže zdať koniec, ale pozornému divákovi neujde zvláštny výraz na tvári unesenej, pri poslednej scéne v aute.Napadlo ma, že by štokholmský syndróm? Almodóvar ma neustále znova prekvapuje tým, ako dokáže čítať v ženskej duši.Pre mňa lahôdka:) (04.06.2013)

"Spoutej mě!" vypadá v Almodóvarově podání spíš ještě jako hraní si s filmem. Jednotlivé scény jsou slušné, herci dobří, kamera chvílemi nápaditá, ale celé je to o ničem. Děj je střelený příliš na to, aby šlo o věrohodnou podívanou, ale málo na to, aby ona střelenost bavila (jako u Žen na pokraji nervového zhroucení). Ani žádného zamyšlení-hodného motivu jako v pozdějších režisérových filmech se jeden nedočká; je to stále jen (vcelku fádní) hra s jediným zapamatováníhodným momenten (TV reklama). Osobně mám též problém s vynucováním si čehokoliv (včetně citů) násilím, takže mi byli oba hlavní hrdinové mimořádně nesympatičtí, což k mému požitku z filmu rovněž nepřispělo. (20.10.2008)

Štokholmský syndróm ako vyšitý medzi bláznom a pornoherečkou. Už len toto samo vyznieva tak bizarne, že by som snáď aj iba s touto nápoveďou uhádol, že tvorcom je Almodóvar. Celý ten koncept, že unesieš ženu a násilím ju donútiš zaľúbiť sa do teba, je témou, ktorá by dnes už asi narazila na odpor rôznych feministických hnutí a organizácií na ochranu žien. Almodóvar ale nechce ukazovať násilie ako nejaký oprávnený prostriedok na vydobytie si svojej vôle, je tu naopak silný náznak irónie. Film je v mnohých ohľadoch a sexualitou, pri ktorej rozmýšľate, či to nerobia naozaj, dosť provokatívny, Udeľujem mu silné tri hviezdy (19.06.2020)

,,JSEM SI JISTÝ, ŽE SE DO MĚ ZAMILUJEŠ. TAK JAKO JÁ DO TEBE. POKUSÍM SE TI BÝT DOBRÝM MANŽELEM. A DOBRÝM OTCEM TVÝCH DĚTÍ.“...... /// Je mu 23 let, má 50 tisíc peset, je na světě sám a je zamilovanej. Navíc NEBEZPEČNĚ! … Film o vztahu plným provazů a náplasti, kterej zestárnul. Chápu totiž, že příběh je dost zajímavej, je zde sex, násilí (trochu), ale kromě toho ,,Stockholmskýho syndromu“ (ty vole, to je LÁSKA!), mě to nemá čím voddělat. Asi to chápe i Pedrouš, páč proč by jinak dřel Kůži. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Všichni se ptají, kam asi zmizela Iveta Bartošová? 2.) Jsem na starý. Filmy (a bejvalý pornoherečky). 3.) Thx za titule ,,Mela“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.02.2013)