Spoutej mě!

Až skoro romantický Pedro, s vyjímečně neslizkým Banderasem, hraje tu opravdu dobře a nedělá přitom hloupé obličeje. Victoria Abril je tu neskutečně krásná a přirozená. Snadno lze uvěřit, že do ní zlbne starý invalidní režisér a že se živí pornem. Závěr je překvapivě Happy. Kamera výborná, hudba od profíka. Děj je naprostá nereálná smyšlenka ale člověka velice chytne a opravdu jsem nemohl odhadnout, jak tato story skončí, vše je tam velký překvápko. Dialogy jsou někdy až opravdu brilantní "Miluju tě"..."Blbá krávo".."Co sis myslela ty děvko?".."Zbijte ho nebo ho ošukejte"..."To bude první zloděj v naší rodině, A co táta? Dej mu Bože věčnou slávu" (04.01.2009)

Neuvěřitelné a nesdělitelné se v tomto díle stává i uvěřitelným, i sdělitelným. To ovšem neznamená, že obsah i zaměření ibersky divokého Almodorova filmu vyvolává jednosměrné nadšení. Na druhé straně nelze pominout bravuru, s jakou se nesnadné látky zmocnily jak filmový štáb, tak představitelky a představitelé klíčových postav vlastně komorního díla i scénaristické dotažení díla do obecnějších sociálních kontextů. Sbližování mezi oběťmi a jejich trýzniteli je známo i z teroristických vyděračských akcí a funguje i ve větších lidských množstvích. Pozoruhodná je skutečnost, že v podstatě zločinecký krok je motivován vlastně ušlechtilým záměrem a že podmínečný zdar má na hlavní mužskou postavu pozitivní psychoterapeutický vliv. Nepravděpodobné není nemožné: herecké kreace a temperament krále komiků (ale i neméně zdatného charakterního herce a operního i operetního zpěváka) Vlasty Buriana je druhým možným příkladem těchto neobvyklých postupů a změn. SPOUTANÁ stojí v každém případě nejen za zhlédnutí, ale i hluboké zamyšlení. (04.04.2016)

Tak tohle byla zcela nepochybně nejúchylnější romantická komedie, jakou jsem kdy viděla. Nicméně otevřeně přiznávám, že jsem se skvěle bavila. Tento způsob namlouvání je notně originální, náramně přesvědčivý a ve finále i účinný. Bravo. P.S. A k tomu jsem si vyřešila i svůj osobní problém s vanou. Chybí mi potápěč! (21.11.2016)

Ricky opouští psychiatrický ústav, protože soudce rozhodl, že se může zařadit do společnosti. Ovšem paní ředitelka se ho vzdává jen velmi nerada (ani se jí nedivím, kdo z nás by nechtěl mít pod zámkem a pod kontrolou mladinkého Banderase). . „ Co hodláš dělat?- Pracovat a založit rodinu. Jako normální člověk. – Ale ty nejsi normální člověk.“ Aby se mohl začlenit vydává se za Marinou, bývalou pornoherečkou, kterou před rokem potkal v baru. A kterou se rozhodl spoutat si svazkem manželským a ze začátku, alespoň pouty. „Pokoušel jsem si s tebou promluvit, ale nenechala jsi mě. Tak jsem tě musel přinutit, abys mě mohla lépe poznat. Jsem si jistý, že se do mě zamiluješ. Tak jako já do tebe. Je mi 23 let a mám 50 000 peset. A jsem sám na světě. Pokusím se ti být dobrým manželem. A dobrým otcem tvých dětí.“ Opět velmi netradiční film. Pro zasmání, ale i zamyšlení.Taková trochu praštěná, trochu smutná, skoro parodie na svátost manželskou. Takže pryč s konvencemi. Vždyť i naši prapředci získávali ženu podobně, chytit si a uvěznit dívku svého srdce není vlastně nic nového. A to vzájemné pouto??? To už se nějak dostaví ..... možná. „Jak dlouho to bude trvat než se do mě zamiluješ? Kolik času potřebuješ než pochopíš, že tě nikdo nebude milovat tak, jako já.“ (26.06.2006)

Asi jsem na jinej styl humoru, zápletek a vykládání příběhu. Tady jsem měl chvílemi pocit, že si z nás diváků dělá řežisér nemalou srandu, v zápětí se ale snímek začal tvářit vážně. Takhle to probíhalo téměř celý film. Když to končilo, říkal jsem si, že se vlastně v průběhu nic moc nestalo, děj byl velice plochý, takový nemastný neslaný. Ale abych jenom nekritizoval, je potřeba vyzdvihnout herecké umění A. Banderase, kterému byste nějakou tu psychickou poruchu ve Spoutej mě! uvěřili. On je jeden z největších plusů spolu se španělštinou, která byla příjemným zpestřením. (06.02.2010)