Deník Anny Frankové

17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - cena (1) - *Nejlepší film (podporující porozumění) - George Stevens + nominace (5) - Nejlepší film (drama), Nejlepší herec (drama) - Joseph Schildkraut, Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Shelley Winters, Nejlepší režie - George Stevens, Objev roku (herečka) - Diane Baker (16.01.2009)

Snímek těží především ze světoznámého příběhu židovské rodiny schovávající se za války v Amsterdamu, s ohledem na toto silné téma jen těžko mohl skončit propadákem. Tím spíše, když Annu hrála sympatická a pohledná Millie Perkins. Kromě těchto polehčujících okolností však je třeba uznat, že George Stevens si s látkou, s dramatickými momenty ticha i s nepříjemně narůstající ponorkou poradil dobře. Jedinou výtku spatřuji ve zbytečně dlouhé stopáži. (24.08.2014)

Přiznám se, že přes sháněním tohohle filmu jsem netušil, kdo byla Anna Franková. Když jsem zjistil jak to dopadlo, dostal mě smutek - za války zemřely miliony lidí, ale znát osudy lidí, kteří se dva roky skrývali a na samotném prahu osvobození byli chyceni a postupně skoro všichni zemřeli je šílené. Podobný pocit mám i po skončení filmu... i když jsem věděl jak to dopadne, na konci to zabolelo. A přestože jsem nechápal proč do hlavní role obsadili 21letou herečku, uvěřil jsem ji nakonec každý proslov, slzu, výbuch hněvu i probouzející se city. Hodně silné drama z války se kterým mám jen jeden subjektivní problém. Tříhodinový černobílý film odehrávající se prakticky v jedné místnosti je prostě neusledovatelný. Takže se dostavovala nuda a ke konci i úleva, že je po všem. Neodpustím si srovnání - ve stejném roce dokázal podobný příběh vyprávět Jiří Weiss v Rome, Julie a tma se stejnou intenzitou, ale na poloviční stopáži a možná by to bylo lepší i v případě tohohle filmu. (26.12.2020)

Tohle mi bohužel příliš nesedlo. Čekal jsem víc vypjatějších situací, tísnivější atmosféru a věrohodně vykreslenou ponorkovou nemoc, která se mezi všemi zúčastněnými musela zákonitě projevit. Jenže tady mi to připadalo jako až příliš velká selanka a to minimum hádek a nervózních scén s německými vojáky bylo na tříhodinovou stopáž až příliš málo. Jenže ono je to asi dáno dobou, ve které se film točil. Co se herců týče, tak ti nebyli špatní, ale ani oni nepřispěli k tomu, aby se mi příběh zaryl pod kůži a to jsem od tohoto zpracování právě očekával. 30% (22.07.2014)

Kdo by neznal Annu Frankovou. Krásný a krutý příběh, který napsal sám život. Víte, jak to dopadne, ale stejně si říkáte, co kdyby to bylo jinak... Nebude. Během filmu člověk nemá daleko k slzám a je to jeden z těch snímků, u kterých vás mrazí, který umí navodit patřičné emoce, přitom je ale lacině neždíme. Skvělí herci. To, že se příběh odehrává skoro v jedné místnosti a v malém počtu postav mu vůbec neškodí. Kvalitní film někdy nepotřebuje velkolepé scény a přemíru herců. Představitelka Anny Frankové mi silně připomínala mladičkou Audrey Hepburn v Prázdninách v Římě. Ta neuvěřitelná fyzická podoba, podobné chování... A přese všechny krutosti, které film ukazuje, mnohdy se neubráníte smíchu, neboť některé hlášky opravdu stojí za to. (04.06.2012)