Gigant

Poslední Deanův film, co jsem ještě neviděl a zároveň jeho nejslabší. Ovšem, to nic nevypovídá o Jamesově výkonu. Právě naopak, ve svém posledním díle ukázal, že umí hrát víc než jen rozhárané emaře a roli stárnoucího ubohého miliardáře zvládl skvěle. Snad to ani nejde, aby nepřipomněl Lea, když hrál v Letci Howarda Hughese. Jako snímek je ovšem Obr spíš nepovedený. Možná je to tím, že tyhle roztáhlé ságy moc nedávám, ale spíš se přikláním k názoru, že režisér nedokázal udržet stabilní dějovou linku napříč lety, které ve filmu od začátku do konce uběhly. Zvlášť v druhé půlce, kde jsou časové skoky mezi scénami větší, připomínaly zobrazované momenty jen ilustrační záběry z rodinného fotoalba. Nebyl tam žádný konflikt, nebyl tam smysl a nebyl tam delší dobu ani James Dean :) (18.03.2010)

Už od prvých minút ma Obor zaujal krásnou kamerou a pozerať film vo vysokom rozlíšení bola pastva pre moje oči. Gerorge Stevens priniesol s veľkými hereckými esami tej doby na plátno veľkolepé predstavenie, ktoré dokáže vtiahnuť diváka do deja takým spôsobom, že má pocit, akoby šedivel spolu s postavami. Zlatý vek filmárčiny v plnej sile. (27.12.2013)

Pěkný film o nepěkných věcech. Tak jako degenerují bohaté rody, tak i sám film se rozplývá do sebe sama. Neudrží ho Edna Ferberová, Ivan Moffat, ani Elizabeth Taylorová či James Dean. To, co v něm můžeme vidět jako kritiku zaslepené touhy po zisku a uznání, je jen ubohoučké upozornění, že sice není všechno úplně v pořádku, ale skoro všechno ano; stačí jen dobrá vůle a pár drobných kosmetických úprav. Zatrvrzelá "ságovistost" sice zvyšuje napětí mezi generacemi, ale různé motivy a prostředky nemění hlavní cíl a smysl života: někam to dopracovat. Jakpak si vedou Benedicti teď? Benedictus, qui venit… Tedy: film nadprůměrný, ale nic víc. Celý děj, přes pestré ale nedůležité odbočky, překrývá vztah Lesilie a Bicka, zpočátku názorově pevného Texasana. Leslie (její náhledy nejsou podstatné, musí jen být antagonistické) jej však od počátku znejisťuje, až ho dostane na kolena, tedy na záda. Teprve tehdy (jak sama vesele doznává v závěru filmu) považuje svoje (jejich) manželství za naplněné. (28.11.2023)

Ak by som mal vybrať pre dnešného mladého diváka niekoľko filmov, ktoré všetkými svojimi filmovými prostriedkami najlepšie charakterizujú knematografiu 50tych rokov, Gigant by bol určite v prvej päťke. Mohutná rodinná sága, ktorá výborne charakerizuje americkú spoločnosť. Rodina, vlastenectvo, tradícia armády, obrovské ranče, otázky osídlovania na úkor pôvodného obyvateľstva, ropa, americký podnikateľský sen a v neposlednom rade rasizmus. Ten je tu podávaný štýlom, ako keby bol už v dobe natáčania v Amerike minulosťou, pritom M.L.K. ešte dávno nepovedal to, čím spustil v tejto oblasti revolúciu. Tým je Gigant pre mňa najrevolučnejší. Odpovedá na otázku, čím si Elizabeth Taylor podmanila publikum a prečo mladí milovali Jamesa Deana. Gigant má postavy, pri ktorých budete zmätení so sympatiami a antipatiami voči nim, najmä v momentoch, pri ktorých musíte svoje dovtedajšie postoje prehodnocovať. Možno je to jediný film svojej doby, ktorý ukazuje neprikrášlene negatíva obrovského bohatstva, čiže dosiahnutia amerického sna a jeho dopadu na psychiku citlivého človeka v podobe alkoholizmu a samoty. Je to film podobný rovnako výbornému Sirkovmu Written in the wind z toho istého roku a určite z neho čerpal Anderson v There will be blood. Tie tri a štvť hodiny možno neutečú ako voda, ale určite ako rovnako tekutá, ale trochu hustejšia ropa. (13.02.2013)

Na tak dlouhý film to nebylo špatné. Občas se to samozřejmě malinko táhlo. Bylo tam pár úsměvných částí, které úsměvné být neměli, jako simulované pozadí za autem nebo hluboko posazený klobouk Jamese Deana. Nejvtipnější bylo, když Hudsona podrželi jeho vlastní přátelé, aby mu mohl dát Dean nakládačku. Ale je to hodně starý film a i tak se na něj dá dobře dívat. (11.06.2015)