Jako letní sníh

Beriem, ze cesky film je plus samo o sebe a preto aj ta 1*. Ale takto ucelovo zhovadit dejiny je predsa len jemne iritujuce. Posolstvo spracovania je natolko klise, ze sa clovek nestaci cudovat, ze takato blbeckovska uroven ludom nijako nevadi; keby ovsem film ukazal pravdivy zivot dakeho svatca katolickej cirkvi z tej doby, tak by tu vsade stalo ze 'to aka agitka'. Jak za bolsevika sa ludom vtlkaju obrazy typu "katolicky mnich plny nenavisti pali ucebnice", alebo "chudak reformovany brat sa snazi spasit svet a zla katolicka cirkev mu v tom brani" a podobne nezmysly. Prave katolicka cirkev sa od nepamati starala o zachovanie zivota chudaka, sirenie literatury a vyuku najbiednejsich, ved je toho vsade milion historickych faktov, dokumentov, knih, zivotopisov svatych atd. - no ale to nie je tak popularne vsakano. Postkomunisticka skola, ako su zli prave katolici, sa nadalej velice dobre predava. Povinna demagogia o boji katolickej cirkvi a Kopernika je tu dotiahnuta do dokonalosti - len je kuriozne tvrdenie o neucenosti katolickej cirkvi, ked prave vedci ako sam Kopernik, boli katolicki ucenci a knazi - a ze v radoch kolegov sa nasli satanasi, ktori im priali smrt, to nema nic spolocne s cirkvou, ale s pokazenostou ludskou. Nech sa paci, precitat si o "reformatoroch" ci skor deformatoroch, co chceli "menit svet" a preco Hitler staval prave na proti-ludskych tezach Martina Lutera. Dokola poukazovat na fakt, ze aj v cirkvi su satani, co ucenie o laske k Bohu a cloveku otocia na vrazdenie, je ako ucit autoskolu pobytom na pitevni, kde lezia mrtvoly autonehod. Ale jedno sa autorom filmu predsa len podarilo, aj ked neumyselne: v snahe poukazat na obrovskeho ducha JAKeho, vykreslili jeho "Bohom inspirovanu snahu globalne vylepsit svet"; kazdy co len trocha zorientovany veriaci krestan pozna tuto demagogiu, ked clovek vykrvaca snahou po Bohu globalne korigovat svet: svet sa totiz meni od seba sameho a sirenim lasky a pokoja vo svojom bezprostrednom okoli, a nie vydavanim knih, podla ktorych sa nasledne bude riadit svet. Taku knihu totiz uz napisal sam Boh a ludia ju veselo ignoruju, cize jednoduchou uvahou mozno dospiet k poznaniu, ze len hodne pomyleny a pysny clovek moze chciet vytvorit dielo este dokonalejsie nez Biblia, podla ktoreho ludia budu dokonale zit. Dalsi fakt, ktory autori zrejme nechceli takto vykreslit je, ze pan JAKy priviedol do hrobu dve manzelky, kedze ich tahal ako spinave pradlo po Europe a komplet ignoroval nielen ich manzelske ale i celkom zakladne ludske potreby, ako jedlo, zdravie ci zazemie a bezpecie. Zamerany sam na svoju pomyselnu dokonalost poznania na plnej ciare zlyhal ako manzel aj ako otec. Tie "suprove myslienky" zaznievajuce ustami JAKeho, su komplet vykopirovane z beznych kazni beznych katolickych kazatelov, staci si pustit napr. prednasky Vojtecha Kodeta alebo Mariana Kuffu a clovek nemusi pocuvat ten reformatorsky patos. Za mna 1*, kedze je to cesky film a nerad davam "odpad" na domacu tvorbu. Film nepriniesol nic nove, len vykreslil JAKeho ako obet katolickej cirkvi, na pozadi polovnickej latiny o Habsburgoch. (15.01.2022) (méně) (více)

Jan Amos Komenský patří mezi nejvýznamnější osobnosti české historie, který především ve velké míře ovlivnil klasický typ učení, založil modernější přístup v rámci pedagogiky a naprostým právem bývá nazýván jako ´´ Učitel národů´´. Taková významná historická osoba by se poté měla dočkat též důstojného audiovizuálního zpracování, které nyní skutečně dorazilo. Ne ovšem zrovna v klasické podobě. Jako letní sníh je dokudramatem, což v praxi znamená, že jsou skutečné události dramaticky sehrány pro účely audiovizuálního díla. Režie tohoto dokumadramatu se poté ujmul Lubomír Hlavsa, který má s podobným typem filmů již své zkušenosti. Již předtím točil Hlavsa natočil dokudrama Jan Hus- Cesta bez návratu nebo Poslední útěk Jeronýma Pražského. Hlavsa tak v zásadě vkročil do už osvědčených vod a tentokrát si vzal na paškál právě život učitele národů. A hned ze začátku roku vznikl dokument, který si určitě zaslouží svou pozornost. A to i především díky tomu jak vydatná podívaná to ve výsledku je. Jako letní sníh je fascinující záležitost, která ukazuje, že přece jednou za čas může i v naších končinách vzniknout důstojné převyprávění historických pramenů a to i když se zamyslím nad historickou věrností a zda skutečně vzniklo to nejlepší ztvárnění Jana Amose Komenského. Nemůžu se sice prohlásit za kdovíjak velkého odborníka na životní potíže Jana Amose Komenského a jeho život jsem si do nejmenších detailů nenastudoval, pochopil jsem ale jednu věc- Debutující scenárista Martin Fahrner pod Hlavsovým dohledem zvládl dát dohromady projekt, který Komenského nezobrazuje jenom jako památnou osobu české (a do jisté míry i světové) historie, ale též jako lidskou bytost, která se musela vyrovnat se svými ztrátami, která chybovala a která se do morku kostí byla za svůj názor a přístup. Jako letní sníh vyobrazuje Komenského jako normální lidskou osobu a z jeho obsáhlého životopisu schválně vypíchl ty nejzásadnější události, které formovali nejen jeho, ale zároveň i jeho přístup v životě a jeho odkaz. Jako letní sníh je pořád televizní film, který se tak musel obejít s o hodně menším rozpočtem než velké české historické snímky, které následně dorazí do kin. Jako letní sníh se tak na tenhle úkor nemůže následně pyšnit kdovíjak rozmáchlou výpravou a přesto jsem měl pocit, že během sledování koukám na něco velkolepého. Velice silně tomu napomáhají i zpomalovací sekvence, které skutečně působí jak z velkého hollywoodského blockbusteru a těch málo skutečně velkých scén díky tomu působí parádně. Jenomže i přesto, že v Jako letní sníh jde jinak spíše většinu času o konfrontování s odlišnými lidmi, kterým chtěl Komenský co nejvíce prodat svoje vnímání ideálního učiva a celé se to pořád odehrává spíše v interiérech, kde postavy působivě komunikují. Jenomže se přitom všem dokáže navíc prodat ten dobový kontext- Mluví se tu o Českém stavovském povstání nebo ne zrovna ideálním způsobu vlády Habsburků. Celé to přitom skutečně sálá dobovým nádechem a Jako letní sníh je bezpochyby nejlepší historický český film za hodně dlouhou dobu. Vizuální stránka filmu je další výrazná část- Na celém dokudramatu je zcela jasně poznat, že za kamerou stal někdo, kdo si s obrazovou kompozicí a estetikou prostě a jednoduše vyhrál. Pavlu Koppovi se tak skutečně daří vytvořit nádherné záběry, přičemž výrazný počet z nich by dost možná stál i za zarámování. Kopp si zároveň ohlídal prvotřídní osvícení, jeho kamera je svižná a i díky němu Jako letní sníh tolik funguje. Je totiž zároveň historická a dobová až na půdu, zároveň je ale natočena neskutečně svěžím způsobem. I díky tomu bude dost možná pro mladší diváky přístupnější než většina klasických dokumentárních snímků. Jako letní sníh funguje i díky skvostnému hereckému ansámbl. Duo Švehlíků je v roli Komenského naprosto parádní a každý navíc dostává příležitost zahrát zcela odlišný typ Komenského- David Švehlík toho Komenského, který životem proplouvá, Alois Švehlík zase Komenského, který je životem dávno proškolen. Oba byli ideální trefou do černého a lepší casting už snad nepřipadá v úvahu. Oba jsou v roli přirození, i v poklidných scénách naprosto herecky triumfují a oba Švehlíci jsou tak v rámci tohoto filmu trefou do černého. Kromě dvojice Švehlíků se ale zde předvede velice skvostně i takový Igor Bareš, který se v roli malíře Rembrandta neskutečně vyřádil nebo Vladimír Javorský, který rolí Mikuláše Drabíka dokazuje, že se do rolí alkoholiků a zbloudilých existencí pořád neskutečně hodí. Tohle dokudrama v ideálních chvílích využívá citaci Komenského spisů a už vidím výtky, které budou směřovat směrem, že se film na celý ten pohled ohledně ´´ zlé katolické církve´´ dívá příliš jednosměrně a nepouští se do pohledu na druhou stranu mince. Je to ale holý nesmysl- Tenhle film má totiž mapovat příběh Komenského a tudíž by se měl zcela jistě točit právě i kolem jeho názorů a pohledu na problémy, které ho sužovali. Vinou délky 90 minut je to celé možná zkratkovité až moc a trochu delší pasáž a roztažení některých přeskoků do minulosti by Jako letnímu sněhu ještě trochu více prospělo, jinak jsem ale skutečně měl pocit z toho, že lépe to snad ani udělat nešlo. A jednoduše jsem byl nadšený, jak moc se to vlastně celé povedlo. Už na začátku roku jednoduše dorazilo obrazově podmanivé dokudrama, které zároveň velmi bravurně zpracovává konfrontaci mezi starším Komenským a Rembrandtem. Celé ty diskuze mezi starším Komenským a Rembrandtem mě možná ve finále bavili víc než přeskoky do Komenského minulosti a vůbec by mi vlastně nevadilo, kdybych byl na jejich rozhovorech postavený samotný film. Ty rozhovory totiž působí silně, nejen díky skvělé dvojici Švehlík-Bareš, ale také díky faktu, že Komenský a Rembrandt se od sebe ve finále v zásadě liší méně než by čekali. A lepší tečku za celým filmem si film snad vybrat nemohl. Naprosto sebevědomé dokudrama, které na Komenského možná nevrhá úplně nové světlo, jeho odkaz ale zpracovává skvěle a celé to funguje díky nádhernému vizuálu (Hezky Pavlis!), povedené hudbě, celkovému parádnímu dobovému nádechu a fenomenálním hereckým výkonům. Je to realistické dokudrama, které se může též radovat z povedeného scénáře, který komplikovaný příběh Jana Amose Komenského dokázal přetáhnout do funkční podoby. Dlouho jsem u nás neviděl tak unikátní zážitek, kterému je z mnoha důvodů fakt snadné podlehnout. Užil jsem si to hodně a jde v mnoha ohledech o hodně speciální zážitek. Komenský rules! (04.01.2021) (méně) (více)