Swing Time
Svet valčíkov
Swing Time
Režie:
George StevensScénář:
Allan ScottKamera:
David AbelHrají:
Fred Astaire, Ginger Rogers, Victor Moore, Helen Broderick, Eric Blore, Betty Furness, Georges Metaxa, Dennis O'Keefe, Alan Curtis, Ralph Byrd, Frank Jenks (více)Obsahy(1)
Kabaretní hvězda Lucky (Fred Astaire) se stane v den své svatby obětí nemístného žertu kolegů v divadle a raději odjíždí s přítelem do New Yorku, aby se vyhnul veřejné ostudě. Poté, co jeho vykutálený kamarád okrade neznámou dívku na ulici, pokouší se Lucky jeho chování napravit. Sleduje dívku až ke dveřím taneční školy, aby ji našel a omluvil se. Neváhá se kvůli tomu zapsat do kurzů tance. Krásná neznámá (Ginger Rogersová) však není žačkou, jak se domníval, ale velmi dovednou a trpělivou učitelkou tance. Nezbývá než předstírat, že naléhavě potřebuje doučování. Ve filmu Svět valčíků je třeba ocenit jeho gradující hudebně taneční výstavbu, kdy jednotlivá menší čísla jsou podřízena velkolepému finále, impozantnímu číslu Bojangles of Harlem, které svou stylizací připomíná broadwayské jevištní show. Režisérem snímku byl tentokráte George Stevens, se kterým o rok později natočil Astaire ještě snímek Nevěsta v rozpacích (1937). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (49)
Ak chcete zapadnúť, nerobte si na nohaviciach záložky. Lepšie povedané, SWING TIMES je pestrou ukážkou hudobného žánru 30. rokov, kde sa popri úžasnej tanečnej choreografii ( a úžasnej krásy Ginger Rogersovej ), rozpohybuje aj svižná milostná zápletka pretkaná osobitými hereckými kreáciami ( hlavne ) vedľajších postáv. ()
Fred Astaire natocil najlepsie muzikaly hlavne v 40. rokoch. V 50-tych rokoch potom prijimal aj civilnejsie roly - a mimochodom, dozil sa 88 rokov, coz je nadherny vek. Ako mam rad 30. roky, nejestvoval CGI bordel vo filme, zelene platno bolo sci-fi a PC nejestvovali - ani triky. Ale nemozem sa ubranit dojmu, ze film jede na primitivnej, zjednodusujucej sablone : dialogy -tanecky -hudba , dialogy -tanecky hudba ..... bez deja, s vatovo planym plkanim, a s kopou nudy . 58 % ()
"Svět valčíků" mě zaujal o něco více než "Páni v cylindrech", protože Fred a Ginger jsou zde mnohem zajímavějším párem a je mezi nimi skutečně cítit ta jejich chemie. Navíc jsou zde scény, které jsou opravdu neskutečné. Mám samozřejmě na mysli scény, které jsou spojené s tancováním. Některá ta čísla jsou prostě nezapomenutelná. ()
Zbytečně moc mluvení a řešení věcí... A byly mi i docela nesympatické postavy, které, mi přišlo, překročily hranici prostopášnosti a byly prostě jen zlé a sobecké, přičemž to mělo být asi roztomilé. Ale dá naplat, jakmile Fred s Ginger začnou tančit, teleportuje se člověk do jiného, lepšího světa. A finální duet je geniální. ()
Ginger a Fred potřetí a opět stejně. Opět je tu láska jak hrom, která musí překonat prvotní nesnášenlivost, ideálně společným tancem a poté nějakou překážku. Tentokrát je to jednodušší - Fred má totiž doma snoubenku a neví jak to vyřešit. Samozřejmě nechybí i nějaký ten humor (záložky na kalhotech!) a vynikající taneční čísla. Kouká se na to pěkně, ale je to pokaždý to stejné. PS: Oscar za nejlepší písničku jsem moc nepochopil, protože nejde ani o ústřední motiv a písnička je dost nezajímavá. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (10)
- Astaire sa vo vystúpení Bojangles of Harlem chcel pokloniť významným afroamerickým tanečníkom, ktorí ho ovplyvnili počas jeho divadelnej kariéry v New Yorku. V scéne, v ktorej má čiernu tvár, chcel napodobiť Billa "Bojangles" Robinsona, najslávnejšieho tanečníka stepu vtedajšej doby. Bola to značne neobvyklá situácia, nakoľko Robinson hrával v muzikáloch tej doby pre konkurenčnú spoločnosť 20th Century Fox. (Biopler)
- Náročné taneční číslo „Never Gonna Dance“ se točilo 47krát, než byl Fred Astaire spokojený. Ginger Rogers už tou dobou tančila s krvácejícími chodidly. (Cimr)
- Ústredná dvojica tancuje v priestoroch, ktoré sú dekorované v štýle art deco, ktorý je typický pre muzikály tridsiatych rokov. (Biopler)
Reklama