Kluk za dvě pětky

Jeden z mnoha normalizačních filmů o mládeži, tentokrát o zednickém učni, na kterém se podepisuje výchovná poradkyně i první láska. Neohrabanou teen romanci svěřili Langmajerovi a Vávrové (autentickým pubertálním hercům až do nejmenšího detailu). Ten kluk je předčasně vyspělý, ale jeho okolí si ho už zařadilo a není cesty zpět. Dnes získavají svojí hodnotu hlavně záběry na tehdejší pražské reály, metro a Václavák, módu a nejrůznější vychytávky, symbolem tehdejší generace se stává Rubikova kostka. Skvělé jsou i reakce omladiny na Štursovu sochu Puberta z roku 1905. Není to žádný zázrak, ale další dílek puzzle na cestě k poznání naší minulosti. (15.02.2021)

V životopisech herců se vždy zmiňuje první filmová role, v případě Jiřího Langmajera to není zas až takovej průser, byť za cenu dobových reálií, z dnešního pohledu často úsměvných. Karty postav jsou navíc rozdané tak pozoruhodně, že on jediný strhává sympatie na svou stranu, všichni kolem něj jsou bezvýrazní až protivní. Navíc, i když artikuluje rádoby ledabyle, jemu jedinému je celou dobu dobře rozumět. Z pár docela povedených hlášek jsou nejlepší ty s nechtěně humorným vyzněním (Václav Mareš v roli ředitele: "Tady není dostihová dráha! Zpátky a ukážete mi, jak se odchází z učiliště.") A co nechápu, zdejší nadšení z Dany Vávrové. Byla oplácaná, měla otřesnej účes a blbě hrála. To, že ukázala bobra, ještě neznamená, že byla krásná. (23.11.2012)

Film, ktery jsem dnes videl poprve a ani jsem netusil, ze existuje. Kazdopadne je zajimave videt Langmajera ve sve prvni filmove roli. Jednoduchy pribeh o jednom zednickem ucni, ktery zaziva sve prvni lasky, melouchy, problemy v rodine i na ucilisti. Myslim, ze velmi povedeny a verohodny pohled do nedaleke minulosti. Potesila i mlada Vavrova. (30.09.2011)

V socialistickém zřízení si hubu mohl otvírat kdejaký zednický učeň v podání začínajícího Jiřího Langmajera. Jenže film neví, co pořádně chce. Jsou zde náznaky kritiky tehdejší společnosti, ale s ohledem na tvrdý postih, se ten provokativní obsah vždycky tak nějak rozmělnil a ututlal. Film se raději ubírá cestou, kdy mladého, šikovného klučinu sledujeme při stavbě rodinného domku, a tohle vlastně zabírá většinu stopáže. Samozřejmě nesmí chybět nějaké to nesmělé mladistvé milostné sblížení s dcerou majitelů rozestavěného domu. Ve svém režijním rukopisu, respektive sdělení, film zůstal kdesi na půl cesty. Stále otálel, jestli má vystoupit proti nevalným socialistkým poměrům, anebo raději z toho udělat bezvýrazný film určený (snad) pro mládež. Přikláním se k tomu, že z toho vzešla druhá varianta. K dobru lze připočíst to, že film nesklouznul k podbízivosti a socialistické líbivosti, která u snímků z té doby často a povinně panovala. A samozřejmě dalším plusem je talentovaný Langmajer. Jinak toho film mnoho nenabídl. 40% (21.04.2013)

Úvodní scéna zednického učně Langmajera ve vlaku prorocky předjímá legendární Proč. A Leontýnce narostla prsa i obrvení, což je fajn. Stejně jako na rodném Brtníku je i zde dcerkou z lepší rodiny, na jejíž residenci miláček provádí zednické práce. („Eliško, uznej, Eda přece není kluk pro tebe. Jistě, je šikovnej, ale přece jen… jinak zaměřenej.“ ) Příběh tvoří celkem pěkná ve vzduchu visící (byť několika nitkami se zemí spojená) vychovatelská konstrukce s překvapivě solidním (ne)vyústěním, na jehož zdařilosti má podíl i už tehdy umějící Langmajer. Mezi učni se na pár vteřin objeví nepřehlédnutelný můj patron z Návštěvníků (a tváří se naprosto autenticky bernauovsky). Překvapilo „nemakačenko“ jako normalizačně košer slovo, jakož i televizní prezentace nejrychlejšího vlaku Evropy mezi Paříží a Lyonem. Zaujaly plakáty Moskvy a Josefa Laufra v kanceláři vychovatelky. Zpívá Jana Kratochvílová, čte se Svět motorů, hraje živý dr. Janeček i se svým hlavním koněm. Cenné jsou ty dva nebo tři záběry postarších hospodských budov zvenku, zátiší, jaká pamatuji už jen z dětství. Nikoli nezajímavým pokusem o "cosi" jsou vizualizace hrdinových erotických snů. (25.11.2012)