Bolestná realita

Jakožto sotva opeřené ptáče jsem se čtrnáct let po vzniku podívala kvůli Ethanu Hawkeovi na tento film a potom si jenom s otevřenou pusou řekla: "TOHLE natočil ZOOLANDER?" (Nic ve zlém, miluji oboje.) Velmi krásný film a velmi pohodový soundtrack (mít tak plnou verzi Add it up). A taky už aspoň umím definovat ironii. --- A kdo by to byl řekl, že mi bude stačit dalších osm let a film mi bude připadat natolik naivní, že i navzdory veškeré nostalgii poklesne mé mínění o jeho kvalitě. (09.09.2008)

Mám pocit, že vsetky filmy o kamošoch a láskach a mladíckej neschopnosti uchytiť sa vo svete dospelých, boli v tých rokoch natáčané omnoho realistickejšie. Žiadne zbytočné drama, ani trápne pokusy o melanchóliu. Tá tu prichádza tak nejak prirodzene a nevtieravo. Prosto realisticky. Nikdy som nebola fanda Bena Stillera, ale že toto tak pekne zrežíroval, to fakt smekám klobúčik. A aby som nezabudla, Winona bola neskutocne zlata. (01.11.2016)

Občas má člověk to štěstí, že ten správný film potká ve správném momentu svého života. Zásah filmu pak může překročit hranici obyčejného filmového zážitku a zásadním způsobem může ovlivnit i život samotný. Reality Bites tím filmem v mém případě není, ale můj soukromý vesmír zasáhl natolik, že má k podobné výsadě hodně, hodně blízko. Ten chybějící střípek je Stillerova nerozhodnost, zda film vést a zakončit spíše v rovině romantické komedie, anebo se nekompromisně rozhodnout pro existenciální rozervanost. Kdyby zvolil druhou možnost, Reality Bites by se pro mě stal dokonalým filmem. To drásající pnutí, jaké v půlce filmu mezi sebou mají Winona Ryder a Ethan Hawke (mimochodem moji soukromí kandidáti na nejlepší intelektuální pár ever hned vedle Ethana s Julie Delpy) je podle mého názoru totální tvůrčí majstrštyk (casting, scénář, dialogy, vedení herců, chemie mezi nimi atd.), za který by každý další tvůrce dal nevím co. Navíc způsob, jakým Lubezki hlavní charaktery dokonale tesá, dělá ze sledování až fyzicky příjemný zážitek (Winona tu pro mě naprosto dokonale ztělesňuje ženskost 90. let). A právě esence let devadesátých, která filmem prostupuje jako neviditelná, ale všudypřítomná mlha, dodává Reality Bites feeling staré a nepodstatné momentky, jakou člověk po letech vyštrachá někde z krabice, a když se na ní podívá, uvědomí si, že tehdy prožíval něco speciálního. A tenhle pocit jsem naposledy cítil u Chlapectví. 8,5/10 (12.06.2018)

Vidět to v devadesátých letech, možná hodnotím jinak. Dnes už má všechna ta rebelie trochu podivný patos, takže obsahovou stránku pominu. Zaujalo mě to ale obsazením. Ethan Hawke je tu rozhodně nepřehlédnutelný a má potřebné charisma, asi si s ním budu muset pustit ještě nějaký další film z té doby. Totéž bohužel nemohu říct o Benu Stillerovi, který je mi tu krajně nesympatický. A Winona Ryder je sice krásná a hraje dobře, nemohu se ale zbavit, že se od devadesátých let moc nezměnila a herecky nikam nepovyrostla. (22.06.2011)

Film plný nepochopitelných žvástů, které mají vytvářet dojem, že hlavní hrdinové jsou nespoutaní intelektuálové mladé generace. Škoda, že takhle mluví lidé v patnácti anebo zaostalí, popřípadě zfetovaní. "Všechno je to vesmííííír .... e?" Jinak dějová linie docela ušla, Winona jako vždy krásná a Ben Stiller ve vážné roli překvapil (v režiij snad ještě více). (15.03.2010)