Vítězové a poražení

Úvodní půlhodinka se dá zařadit mezi nejsilnější filmové momenty co jsem kdy viděl. Bombasticky nasnímaný zápas, do toho nabušená muzika a skvělá Stoneova režie zarazí do sedaček způsobem nevídaným. Když se k tomuhle přičte skvělý scénář, perfektní akční kamera a brutálně střižené scény zápasů, kdy bahno a krev stříká až na kameru, vyjde nám jedna z největších bomb sezony majíc nejen chytlavý vizuál, ale i silnou výpovědní hodnotu, pokud člověk umí číst mezi řádky. (30.12.2004)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

Představte si, že máte mládí za sebou a dejme tomu ve dvaceti jste pochopili, že z Vás už žádný sportovec nebude, což Vás mrzí, protože jste na to třeba i měli, ale vykašlali jste se na to. Vítězové a poražení je film, dejme tomu, takový, že Vás na necelé tři hodiny uzemní, a ukáže, co by Vás mohlo potkat, kdyby jste se slavným skutečně stali. Dřina, píle, dřina, dřina, a taky problémy, které k tomu, že jste slavní beze sporu patří. Oliver Stone podle mě natočil film, který předběhl nepatrně dobu. Když sleduju, jak dneska v televizi o přestávkách vysílají reklamy na Nike, zobrazující fotbal v nové dimenzi, z pohledu hráče, tak se po tomhle musím smát. Jestli tohle je originální, tak na čem si Vítězové a poražení stojí? Každopádně to bych přeháněl. Reklama je to parádní, ale Vítězové a poražení rozhodně o chlup lepší. Ukázali mi jak to ve světě šoubyznysu a slávy vypadá a já pochopil, že stačí nahlédnout, ale být součástí je jen pro odvážnější povahy než jsem já. (12.11.2008)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

Těžkotonážní borci padají do travnaté arény, žvýkající kouč nervózně křičí a rozpažuje opodál a režisér s názorem strká do kapsy o generaci mladší kolegy. Oliver Stone si po řadě kontroverzních témat políčil i na zákulisí amerického fotbalu. Soustředí se hlavně na postavy, které tenhle specifický svět, který už zdaleka není o sportu, vytvářejí. Posedlost po hře, po penězích, slávě, uznání i po tom dostat se zpátky do centra dění, ač před tím doktor důrazně varuje. Al Pacino tady představuje ošlehaného matadora, který věří starým postupům a pravidlům, jenže na instinkty už tolik nedá zdatně emancipovaná majitelka klubu Cameron Diaz. K nim si připočítejme hladové žraloky, kteří často neuznávají autority a přes nabubřelá gesta mnohdy netuší, která bije. Debutující (ano, celovečerně) kameraman Salvatore Totino se toho nebál a sází jednu zajímavou scénu za druhou. Občas je to chaotické, ale většinou velmi rafinované a nápadité. Střihači pak zřejmě ve studiu museli i přespávat. A společenský kritik Stone si mne ruce, jak mu to tehdy šlo. Dnes by za podobnou látku snad i zabíjel. (13.03.2017)