Vítězové a poražení

Představte si, že máte mládí za sebou a dejme tomu ve dvaceti jste pochopili, že z Vás už žádný sportovec nebude, což Vás mrzí, protože jste na to třeba i měli, ale vykašlali jste se na to. Vítězové a poražení je film, dejme tomu, takový, že Vás na necelé tři hodiny uzemní, a ukáže, co by Vás mohlo potkat, kdyby jste se slavným skutečně stali. Dřina, píle, dřina, dřina, a taky problémy, které k tomu, že jste slavní beze sporu patří. Oliver Stone podle mě natočil film, který předběhl nepatrně dobu. Když sleduju, jak dneska v televizi o přestávkách vysílají reklamy na Nike, zobrazující fotbal v nové dimenzi, z pohledu hráče, tak se po tomhle musím smát. Jestli tohle je originální, tak na čem si Vítězové a poražení stojí? Každopádně to bych přeháněl. Reklama je to parádní, ale Vítězové a poražení rozhodně o chlup lepší. Ukázali mi jak to ve světě šoubyznysu a slávy vypadá a já pochopil, že stačí nahlédnout, ale být součástí je jen pro odvážnější povahy než jsem já. (12.11.2008)

O. Stoneovi se podařil vskutku husarský kousek. Natočit strhující snímek z prostředí sportu, který na obrazovkách nevyhledávám a (po)nechává mě zcela chladným. To samo o sobě není zase tak málo. Nastupující mládí versus pomalu končící? stáří. Tenhle snímek dovolil nám obyčejným divákům nakouknout do zákulisí sportu number one v USA a ukázal jednu velkou pravdu. V současné době špičkový trenér (ať už jde o jakýkoliv sport) musí být v prvé řadě dobrý psycholog. Každý tým je složen z různých druhů (typů) hráčů (lidí), ať už jde o věkové rozdíly, rozdílné národnosti, mentality, sociální původy...) a ukočírovat tuhle bandu, aby tahala za jeden provaz, dýchala za tým a žila pro vítězství je kumšt a pouze Ti největší (nejodolnější) toto dokážou. A pouze Ti největší z nich (přestože sport je čím dál tím větší byznys, což Stone ZCELA jasně ukazuje) pamatují na skutečnost, že je to pořád „pouze“ sport, každý začínal na nějakém tom plácku před domem a ten klukovský zápal, nadšení pro věc a fair play, by tam stále mělo zůstat. Vítězové a poražení to je především Al Pacino ve vrcholné formě, jako trenér žraloků z Miami Tony DAmato, pro kterého je tento sport vším (jeho ženou, dítětem...) pozor neplést si s hračkou!, je to celý jeho život (kterému i dost obětoval), J. Foxx v roli nastupujícího (nedočkavého, dravého mládí) quaterbacka W. Beamena, D. Quaid coby J. Rooney (pomalu se s kariérou loučící kapitán), pěkná a (překvapivě) dobře hrající mrška C. Diaz (coby nová majitelka klubu Ch. Pagniacci), to vše umně kočírující, v úžasném tempu (téměř po celou dobu nepolevující, nenudící) režie O. Stonea, k čemuž mu zdatně dopomáhá i notně povedený hudební doprovod. A musím konstatovat jedno. Byť dávám ve většině případů přednost komornímu vyznění a tahle megalomanská testosteronová podívaná má ke komornosti asi tak blízko, jako pořádně prorostlej bůček ke zdravé výživě, musím (si) přiznat jedno. Tohle Stoneovo podání, včetně Al Pacinova závěrečného proslovu v kabině (kdy v 99% ostatních případů bych ho nemilosrdně rozcupoval přívlastky jako patetické, kýčovité..) na mě platilo. Je tam totiž cítit to nejdůležitější: zápal pro věc, nadhled a ano, i ironie a sarkasmus. Je to prostě „nad věcí“. I love this film a troufám si tvrdit i každý, kdo někdy dělal pořádně jakýkoliv sport (dost mu obětoval a rád) a nemuselo to být nutně na té nejvyšší (vrcholové) úrovni. P.s. když jsem viděl odcházet Al Pacina z tiskovky se zapáleným doutníkem a úsměvem od ucha k uchu, vzpomněl jsem si na motto z jiného snímku, kde dotyčný hrál podstatnou roli. ANO, „The world is yours“.... p.p.s. o kvalitách tohoto snímku dostatečně svědčí fakt, že při závěrečných titulcích (při pohledu na vaše hodinky) nechcete věřit, že čas ukrojil 150 (resp.156min), to vše bez jediného zívnutí! (To uživ. Phobia) ok, ten patetismus tam trochu (v pár momentech) cítit je, ale pouze maličko :-) 90,9% (05.12.2011)

Nevím, o co těch 162 minut vlastně šlo, protože americký fotbal nechápu, nevím, jaká jsou pravidla a nelíbí se mi... Ale Oliver Stone dokázal vytvořit napínavý a strhující film, který, také díky skvělému Al Pacinovi (jak jinak...), šlape od první minuty až do konce jak dobře namazané švýcarské hodinky. Místy hodně brutální, občas sžíravě neuctivý vůči americké společnosti a hlavně hodně poutavý film. (01.08.2006)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

Asi jeden z nejlepších filmů o americkým fotbalu a taky jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. V jeho podání to navíc byla i docela netradiční režie a kdybych nevěděl, že to točil on, tak bych ho tam snad ani nepoznal. Celý je to našlapaný od začátku do konce, obrazově naprosto vypiplaný, scény zápasů jsou naprosto dokonalý. I přesto by to bylo ale aspoň o hvězdičku méně nebýt famózního hereckýho obsazení, protože výborně napsanej scénář je hlavně o nich. Pacino, Foxx, Quaid, Diazová, Woods, Eckhart a spousta jinejch známejch ksichtů hrajou na plnej plyn a do jejich problémů jsem se dokázal bez problémů vcítit. Prostě pomalu mistrovskej kousek, kterýmu se dá jen máloco vytknout a potvrzuje, že Oliver Stone prostě točit umí, když chce. Škoda, že od tý doby se už s ničím pořádným nevytasil. (06.06.2009)