Vítězové a poražení

Abych tenhle film viděl v místním letňáku, museli můj táta (kvůli mně) a jeden zdejší fanoušek Olivera Stonea zaplatit lístky štamgastům z přilehlý hospody, protože "dokud tady nebude dvacet fyzickejch osob, tak vám ten film fakt nemůžem pustit, kluci," tvrdil promítač opravdu "nešťastně". Chlapi šli po dvaceti minutách znechuceně zpátky na pivo a promítač se za náma tři hodiny vztekal. Nebyla to nakonec taková pecka, v jakou jsme doufali, ale ten pocit vítězství v nás zůstal ještě docela dlouho. (15.11.2006)

Na můj vkus byl celý film neskutečně vláčný. Absolutně zbytečná délka fotbalových scén. Sice nejsem znalec zakulisí americkýho fotbalu, ale že by vypadalo jak videoclip z MTV ? Samozřejmě Oliver chtěl udělat dynamický film, proto volil zoom, střih, hudbu atd. a pokud na to přistoupíš nebo jako já někdy od půlky se s tím smíříš film si docela užiješ i když teda emoce mně míjely velkým obloukem. Co mě neminulo, byl tradičně výborný výkon Al Pacina a skvělá Cameron Diaz, říkám to pořád, že na ty komedie je jejího talentu škoda. (28.12.2016)

Večírky, hérečky, píchání, chlastání, filmování, omdlívání (bolestí), utišující injekce a pokud nejste nucen ukončit kariéru - Neděle je tady a vítěz bere vše! Profík z NFL to holt nemá jednoduché.. Stoneova testosteronová jízda z prostředí amerického fotbalu vás pohltí nezměrnou energii, jenž je tvořena hudbou (za všechny Fat Boy Slim: Right here, right now), ďábelským spádem a hereckými výkony. Al Pacino zkrátka boduje, i kdyby trénoval dívčí tým vybíjené z katolické školy.. (29.08.2008)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)

.. „ V téhle hře musí jít o něco víc než jen o vítězství“. Filmy ze sportovního prostředí u mě většinou narážejí na jeden zásadní problém. Neznám pravidla. Ale Stone mě vtáhnul do hry tak, že jsem na chvíli dokonce uvěřila, že bych americký fotbal dokázala sledovat i v TV. Tým, kterému se nedaří a samolibý sólista, který byl ještě včera nula, ale má nečekaný úspěch, jenže jeho chování vede ke konfliktům s trenérem i spoluhráči. .... .„Vedl jsi mančaft, ale šli za tebou? Něco ti řeknu. Fotbal tě naučil frajeřit, kecat kraviny, rvát se. A co dál?“ Tvrdá hra, kde je důležitá spolupráce, ale i loajalita, kde není místo na osobní ambice. U Al Pacina jsem na jeho tradičně skvělý výkon zvyklá, ale Cameron Diaz většinou vnímám jen jako pohledný doplněk filmu ..... a byla vynikající. (21.05.2006)