Narozen 4. července

U Stoneových filmů si člověk musí zvyknout na režisérovo (scénáristovo) kontroverzní pojetí. Nedrží se nijaké "zlaté střední cesty", politická témata (Vietnam, Kennedy, Nixon) nám zobrazuje zásadně ze svého úhlu pohledu, nabídku na diskusi nepřijímá. Když je váš názor o něco jiný, můžete mít s jeho filmy celkem problém. Pro mě je takovým malým problémem právě tenhle film, který mě přece jen kvůli tomu odlišnému úhlu pohledu na některé věci sebral o něco méně než jiné Stonovy filmy. I tak ale musím přiznat, že mě Born on the Fourth of July v některých okamžicích, zvlášť asi díky Cruisovu naprosto přesvědčivému projevu invalidního veterána, doslova ohromilo. (01.09.2007)

Jakživ by mne nenapadlo, že nějaký film bude nejvíc znepokojující svým happy endem. Narozen 4. července takový má. Těžko si představit jízlivější zakončení příběhu „zrazeného“ válečného hrdiny – Stoneovou perspektivou nakonec pouze další oběti obrovského mlýnku na maso. Celkem by mě zajímalo, zda-li s takovou pointou souhlasil samotný Ron Kovic, hlavní hrdina filmu, autor knihy a spoluautor scénáře. Film mapuje jeho životní cestu od mladické naivity, touhy být nejlepší a dělat vše pro svou vlast, přes válečné zranění, které jej upoutá na lůžko a zprvu přiměje opovrhovat všemi „nevděčnými“ kritiky války ve Vietnamu, až k závěrečnému procitnutí, uvědomění si, co mu služba vlasti dala a co vzala a přidání se k zástupu tvrdou silou potlačovaných demonstrantů. Stone kritizuje Spojené státy způsobem drsným a nevybíravým, nicméně ne vulgárním. Jenom občas příliš tlačí na pilu, například v patetické scéně s mlácenými demonstranty, jinak si vystačí s méně podbízivými prostředky. Stačí záběr na pomočenou a pozvracenou podlahu, následný švenk na ochrnutého a bezmocného Kovice, který v tom sajrajtu málem leží, a zbytek už si každý domyslí. Jedním z důležitých motivů jsou hamburgery s „děravým“ masem uvnitř: lákavý zevnějšek a uvnitř něco, co jsme nečekali: velká prázdná díra a s tím související lež, přetvářka a vlastně i jakási lhostejnost a smířenost, protože tyhle burgry jdou dobře na odbyt. Samotné poselství bylo pro Stonea tentokrát bohužel důležitější než způsob, jakým nám jej sděluje. Režie není nikterak světoborná, neklidná kamera Roberta Richardsona mi šla místy vyloženě na nervy a hudba Johna Williamse zůstala ostudně nevyužita (že by pro přílišnou „američnost“?). Není zde žádná velká, do paměti se vrývající, scéna, Tom Cruise ostatně není žádný velký herec, 150 minut je proto příliš. 75% Zajímavé komentáře: Niktorius, wipeout, Bobek15 (17.01.2008)

Jeden z řady filmů, které se snaží vyrovnat s bolavým vietnamským syndromem v podobě neúspěšného válečného tažení ve Vietnamu, spoustou mrtvých, nezvěstných a postižených vojáků a v neposlední řadě s vykořeněností válečných veteránů v americké společnosti 70. a 80. let. Narozdíl od Čety plné válečných akcí se rozhodující část tohoto dramatu odehrává po návratu hlavního hrdiny domů. Život ochrnutého mladíka je plný hořkosti a Oliver Stone umí velmi dobře pracovat s lidskými emocemi. Navíc téma důvěrně zná, sám měl ve Vietnamu válečnou zkušenost. Jeden z jeho nejlepších filmů a zároveň jeden z nejlepších filmů o vietnamské válce. Tom Cruise hraje solidně, byl to jeden ze snímků, které ho vynesly na vrchol. Celkový dojem: 85 %. (14.06.2006)

Tenhle film mi přišel hodně hodně nesourodý, Stone nedokázal udržet tempo v celé délce, u některých scén se mi tajil dech nebo jsem zatlačoval slzy a u dalších bych si nejraději hrál na mobilu, jak mě nudily.Ttaké jsem čekal více akce ve Vietnamu, to co jsem viděl bylo málo. I když chápu, že Stoneovi šlo hlavně o emoce a o to vystihnout vývoj Kovicovi postavy. Btw. také jste se si všimli jak Stone umí krásně kýčovitě mávat americkýma vlajkama jen proto, aby to mohl na konci shodit? (29.06.2005)

Nemám rád žádnou válku. Důvodem je patrně to, že mám jisté problémy s tím, že obyčejní lidé v nich umírají proto, aby se zbrojařským firmám zvedla hodnota akcií, aby farmaceutické společnosti prodali více endoprotéz a aby si lobisté všeho druhu mohli nakoupit větší jachty. Proto pro svou zem obětuji vše, co obětuje ona pro mě - tedy NIC. A proto je tento protiválečný snímek strašně důležitý, i když dalším emerickým loupežnickým výpravám, vedeným pod záštitou Boha, asi nezabrání. Přesto mi dává naději, že touha po světovém míru jednou nebude jen otřepanou frází roztomile tupých missek. (28.05.2014)