Narozen 4. července

Na politiku ve Stoneových filmech je třeba si zvyknout, i když zde je režisér poměrně uměřený v souladu s tím, že točil příběh o skutečném člověku, i když si knižní předloha s jeho názory relativně kvituje. Nepatrná část z Vietnamu je technicky naprosto vynikající a jelikož většina filmařů míří do pralesa, je jeho písečná sekvence relativně originální a o to více působivá. Přesto spočívá celé břímě filmu na hereckém koncertu Toma Cruise, který mě donutil rozvést vlastní polemiku, jak někdo, kdo dokáže zahrát takový part par excellance, se následně může shazovat ve všem možném. Uvěřitelně civilní projev, bravurně zvládnuté party (zvláště ten v nemocnici pro veterány je úžasný), to vše dělá z Cruise v tomto filmu pana herce. Pak snad už jenom škoda trochu nevyžitého prostoru Willema Dafoea a chvilkového sentimentu, jenž však k tomu všemu zřejmě patří a může se konstatovat, že do problematiky vietnamského komplexu přispěl Stone hodně zajímavých dílem, které nutí každého, aby se zamyslel nejenom nad tím, jak se chovat k vysloužilým vojákům. (04.07.2006)

Nedokážu posoudit, jak moc se OS seberealizoval a odchýlil se od předlohy, ale budu-li předpokládat, že se držel při zemi, pak jde bezesporu o kvalitní snímek. Dost mi teda vadil milý xicht Toma Cruise, kdy ve druhé půli filmu neztvárnil válečného krypla přesvědčivě, ale první půlka graduje špičkovou válečnou filmařinou, druhá zase jakýmsi poselstvím a uvědoměním, takže odhlídnu-li od Cruise a silného american in house tématu, hodnotím nadprůměrně. 75% (03.01.2015)

Válečný film, který vůbec není o válce, ale jen o jejích následcích. Bez příkras, přímočaře, nekoukáme na matku, které zemřel syn, na těhotnou novomanželku nad rakví svého chotě, ale na příběh mladého vlastence, který šel s chutí bránit zájmy své země. A postupně pochopil, že zájmy politiků se neslučují se zájmy lidu, kterému vládnou. (27.09.2017)

Oliver Stone ve vrcholné formě piluje do naprosté dokonalosti typicky americký režijní styl a zbytek štábu mu zdatně sekunduje, ať už jde o Williamsovy emotivní hudební variace na vojenské tóny, nebo Richardsonovu skvostnou kameru. Fakt je, že Oliver, detailisticky pilující režii, mohl ještě trochu odjehlit scénář, byť ten obsává i ve své ne zcela dokonalé podobě, i když s kolísavým tempem a dopadem na diváka. Některé scény jsou doslova vypiplané do nejhlubších detailů a dovedou diváka vcucnout do sebe a vrýt se mu nadobro do paměti, jiné jsou nepříjemně natahované, nebo takřka nevýznamné. Mírné přestříhání by nejspíš nebylo na škodu. Plné hodnocení je však rozhodně na místě - ten film je působivý, inteligentní, formálně brilantní, skvěle mapuje svou dobu a hraje v něm tentokrát vynikající Cruise, tak nač si stěžovat? (26.11.2007)

„Lidi říkaj, že to byl Vietnam, co tudle zemi srazilo na kolena. Ale tomu já sem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli sme nic, co bysme jim dali sebou, dyž sme je tam posílali. Dybysme je poslali bez pušek, nebylo by to nakonec vo moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím...Vlast, kerou měli, byla úplně v háji. A je dodneška..“ (otec Llewelyna Mosse). Pár řádků z knihy někdy řekne víc, než film, co trvá přes dvě hodiny. Dojímá decentní John Williams, ale je vždycky špatné, když se režisér Stone nechá zastínit Stonem, co křičí do světa své politické názory. Dobře víme, že jsou situace, kdy se ti dva spolu umí krásně doplňovat.. (22.05.2019)