The Doors

Film stejně repetitivní, zdlouhavej a monotónní jak hudba Dveří; navíc marně se snažící hrát si na ultimátní portrét o sexu, drogách a rock n' rollu, a příběhově směřující odnikud nikam.... paradoxně je to ještě víc generický, přikrášlený a afektovaný jak většina současných hudebních biopiců, ačkoliv dojmem má být pravý opak. Fakt jsem se urputně snažil se na tenhle film naladit, ale skutek utek. (30.01.2023)

OK, čest králi kontroverze a skvělému vypravěči Oliveru Stoneovi, čest Valu Kilmerovi. Osobně je mi šuma fuk jak úžasnej rebel to byl ten Džin Morizn, protože jediný co na něm obdivuju je, že to dokázal ustát až do těch závratných sedmadvaceti. Psychedelický varhany a "pocem holka a připal mi" mi alespoň pomohly pochopit, proč se tehdá tolik lidí dalo na drogy... (12.09.2005)

Tento snímok režiséra Olivera Stonea je filmovou podctou kultovej americkej kapele The Door a obzvlášť jej charismatickému spevákovi Jimovi Morrisonovi (8.12.1943 - 3.7.1971). S jeho typickým kreatívne umeleckým spracovaním predostrel divákom obraz o živote tohoto nespútaného rebela, ktorý bol plný drog, alkoholu a škandálov. Hlavnú postavu výborne stvárnil Val Kilmer. Považujem to za jeho životnú úlohu. ***** (29.01.2008)

Strhující portrét hudební legendy a éry hippies. Stone, jako tradiční bořitel mýtů a provokatér, ukazuje Morrisona nejen jako citlivého básníka, ale i jako muže posedlého vnitřními démony se sklonem k sebedstrukci . Val Kilmer nejenom že se fantasticky zhostil role Morrisona, ale i skvěle zpívá. To, co ve filmu slyšíte, není Morrisonův hlas, ale Kilmerův, ač se to zdá skoro neuvěřitelné. (20.04.2003)

Myslím, že není bezpodmínečně nutné znát do puntíku důležitá data, názvy desek a anabázi vzniku písní Doors. Oliver Stone v tomhle filmu ukázal, co je! důležité o nich vědět. Především si vyhrál s postavou Jima Morrisona - Val Kilmer ho nehrál, byl to jeho klon a to i pěvecky - a ukázal ho nejen na jeho "výletech do slunce" a do vězení, ale i jako inteligentního chlapa s obrovskou dávkou obrazotvornosti a s citem pro poezii. Nelze přehlédnout, že Stone se tak vyznal z obdivu k rozporuplné osobnosti tohoto charismatického bohéma a vůbec k hudební scéně 60tých let, za což se mu hluboce klaním a děkuji. (15.06.2004)