The Doors

Val Kilmer je více Jimem Morrisonem než byl Morrison sám. Snad každičký vlas z jeho kštice vlaje přesně tak jak by měl. Neuvěřitelný výkon, který nezůstal osamocen. Třeba takový Kyle MacLachlan totiž také nijak herecky nezahálí. Stone dokázal nemožné a daří se mu dostat i střízlivého a neomámeného diváka do psychadelického transu. A nechává ho plout po oceánu geniality Morrisonových textů. Prostě jeden génius se podíval zblízka na zoubek jinému géniovi a vzniklo geniální dílo, které předběhlo svou dobu o tolik koňských délek, že ještě ani po sedmnácti letech nebylo patřičně doceněno. A možná, že ani nikdy nebude, protože na něm vlastně vůbec nic nadčasového není a vidí to v tom sotva pár diváků. Kdo ví? (15.08.2008)

Pro jedny legenda, pro druhé jen pár skvělých písniček - i tohle by se dalo říct o skupině The Doors. Já osobně se řadím spíše do druhé skupiny - o kapele jsem toho moc nevěděl, jejich písně jsem znal a ani jsem netušil, že jsou od nich (ano, jsem kulturní barbar… :-)) ale o tomhle filmu jsem dost slyšel a proto jsem si ho nemohl nechat ujít, když zrovna běžel na ČT 2 (dokonce v originále s titulky!) A výsledek mi potvrdil fakt, že Oliver Stone je geniální režisér. Protože tady každý druhý komentář je o tom, jak Jim Morrison byl citlivý a inteligentní kluk… ale já tam viděl jen rádoby intelektuála, který uměl dělat show a který se uchlastal k smrti. A v tomhle je právě ona Stoneova genialita - on Jima nesoudí, on nám jej jen zobrazuje a je na každém, jak si to přebere. Někdo v něm vidí mučedníka, někdo jen blbce. Je mi jasné, že pro tenhle názor mě (nejen) zde budou chtít ukamenovat, ale přišlo mi, že to žádný mučedník nebyl. Nevím, jak věrně byl Jim zobrazený, nevím jak daleko či blízko to mělo k realitě, ale kdybych ho měl soudit jen podle tohoto filmu, řekl bych, že to byl prostě jeden z týpků, kteří založili trend "napíšeme písně, ožereme se, zdrogujeme se, život je jedna velká kalba" a ostatní z nich proto dělají bohy. A tohle jsem mu prostě nežral. Dlouho jsem rozmýšlel, jaké hodnocení tomuto snímku dám (objektivně bych musel dát plný počet, ale jak říkám, nedokázal jsem cítit žádné pozitivní emoce k Jimovi, takže tady bych dal spíše jen tři hvězdy) a nakonec jsem se rozhodl to nějak zprůměrovat - 70 %. A teď do fronty, každý nachystat svůj kámen a zbytek už znáte… :-) P. S. Tím ovšem nechci snižovat (zřejmě) životní výkon Vala Kilmera, on byl fenomenální. (15.06.2011)

Magický a uhrančivý film. Léta jsem ho míjel z obavy, jak si s Doors, mojí oblíbenou skupinou, O.Stone poradil. V.Kilmer je sázka na jistotu, výborný zpěvák, byť v určitých pasážích jsem slyšel více jeho, než Morrisona, ale celkově se dokázal s postavou sžít maximálně. Snové obrazy plné symbolů, které se proměňují v jeden nekonečný videoklip, jsou natočeny s bravurou a vytříbeným výtvarným cítěním. Snad jen R.Scott nebo P.Greenaway by dokázali podobně, ale po svém natočit ono halucinogenní šílení na jedné straně a meditativní rozjímání na straně druhé. Sedni na hada a vydej se do pouště nekonečným mořem dun, s fialovým sluncem nad hlavou, purpurovými mraky a hvězdami nade vším blyštícími se jako slzy ještěřího krále. Chytlavé písně s drsnými texty znovu zasáhnou diváka naplno, jedno zda při tom sleduje krajinu, město, koncert nebo pohansko čarodějnický rituál. Všechna špína světa - války, hlad, chlast, drogy, neustálé hranice a přistřižená křídla... Volná láska, divoký sex, osvobozující nahota a květiny. Stone namíchal efektní drink, který chutná skvěle již na první napití. (09.08.2011)

Ať se mi nikdo nesnaží namluvit, že hlas, který jsem po celou dobu poslouchala, patří Valu Kilmerovi:) Podobnost s hlasem Jima Morrisona, stejně jako vzájemná podoba je přinejmenším zarážející. Nejlepší role Vala Kilmera a jeden z nejlepších životopisných snímků, jaké jsem zatím viděla. Věděla jsem, že Jim Morrison byl rebel, ale tento film rozšířil mé obzory o dlouhé míle:) Nevěděla jsem, že se tak moc vezl na vlnách slastných muk bolesti a že byl tolik sebedestruktivní. Velmi mile mě pak potěšilo a překvapilo, když se na scéně objevil Michael Madsen. Kéž by biografické filmy byly tak silné a strhující, jako tento. (11.02.2013)

Scénář filmu The Doors je tak trochu jako život frontmana kapely - bez pravidel. Film je poskládaný z různých scén, pokud možno těch, které nejlépe charakterizují život, ani ne tak celé kapely, jako právě jen Jima Morrisona. A jaký že je ten jeho život? Průměrný hipík je vedle něj hotový abstinent a puritán, protože za těch 7 let Jimovy "umělecké" kariéry snad nenastane moment, kdy by nebyl pod vlivem drog, či zrovna nesouložil. Oliver Stone nám ideu tohoto bohémského rebelství naservíroval skvěle, ale samozřejmě hvězdou filmu číslo jedna je Val Kilmer, který snad skutečně pod vlivem LSD, či alespoň alkoholu hrál... The Doors je parádní odvaz, vyzařuje z něj pocit svobody, bezstarostnosti, ale v závěru také nevyhnutelné pravdy, do které tamější způsob života jistojistě spěje. Škoda, že právě ke konci film začínal trochu ztrácet grády, ale i tak jsem si ho skvěle užil a to i přes to, že od kapely The Doors jsem toho před zhlédnutím znal jen pramálo. 8/10 (06.09.2008)