The Doors

Zlaté časy, kdy ještě Stone nemyslel kolenem a režíroval filmy nekorektní a ostré jako břitva. Do zlatého fondu jeho tvorby patří neoddiskutovatelně i The Doors, jakožto strhující autobiografické drama o známé rockové skupině. Příběh je klasicky lineární (uskupení, nášlap kariéry, vrchol, rozpad), nicméně je podán s takovou dávkou živelnosti a síly, že divák některé scény jen velmi těžko rozdýchává. Stone je samozřejmě technicky skvělý jako vždy. Především jeho kamerové eskapády a tentokráte i nasvícení jsou brilantní. Nejužasnější zážitek jsou potom koncertní sekvence, které jsou jednoduše strhující. Celý film má takový zvláštní "sjetý" náboj. Funguje to však fantasticky. (24.10.2006)

Nie som žiadnym fanúšikom kapely Doors. Niektoré jej pesničky poznám a páčia sa mi a viem, že Jim Morrison nedopadol dobre. Ale to je asi tak všetko. Plus ma dosť štvú pseudorozporuplné filmy Olivera Stonea. Na strane druhej, mám rád kvalitné životopisné filmy, hudbu, Vala Kilmera a Meg Ryan a tento film, hoci ani náhodou nie je mojou srdcovou záležitosťou. Je pôsobivý, mne osobne sa páčil (ale mohol byť kratší) a je to asi prvý raz, čo mal nadrogovaný režisérov štýl logiku (snové pasáže v púšti). (12.11.2006)

Pro mě určitě nejlepší biografický film, který jsem viděl... Stone s citem a hlavně špičkovou znalostí historie a základních principů Doors podtrhl na skupině to, co ji jasně vymezovalo oproti jejím generačním souputníkům (ať už rozjuchaným skupinám typu Monkeys, Birds, nebo i podobnějším Janis Joplin, Jimimu Hendrixovi a pozdějším hard rockerům) - mystické, šamanské, dionýské rysy, které v sobě hudba sama a především ústřední postava filmu, zpěvák Jim Morrison, měli. Celý film je provoněný úžasnou hudbou skupiny, zahalený v acidové mlze podvědomí a neuvěřitelnou silou hnán vpřed chaotickou postavou moderního Dionýsa, kterému Val Kilmer vdechl takové nenucené charizma a aroganci rockového poloboha, že sami členové skupiny, poté co film na projekci zhlédli, prohlašovali, že viděli Jima. Spousta kultovních scén (trip na poušti, čarodějnické orgie, ...) Vznešeně zfetovaná kamera. Elektrizující podívaná, plná energie a poezie. Dveře do jiného světa. The Doors. 100% (23.11.2006)

Tento snímok režiséra Olivera Stonea je filmovou podctou kultovej americkej kapele The Door a obzvlášť jej charismatickému spevákovi Jimovi Morrisonovi (8.12.1943 - 3.7.1971). S jeho typickým kreatívne umeleckým spracovaním predostrel divákom obraz o živote tohoto nespútaného rebela, ktorý bol plný drog, alkoholu a škandálov. Hlavnú postavu výborne stvárnil Val Kilmer. Považujem to za jeho životnú úlohu. ***** (29.01.2008)

Byl jednou jeden chlapík, kterému říkali Jim. Tento chlapík se snažil "probít na druhou stranu..." O několik let později byl jiný chlapík, který se jmenoval Oliver... Oliver byl šikovný filmař, který natočil Jimův příběh... A natočil ho dokonale, přesně tak, jak si Jimův odkaz zaslouží...! Vizuálně krásný, atmosférou šedesátek prodchnutý a geniální muzikou nekonformního básníka prokládaný snímek mě nechytil za srdce... ten mě přímo chňapnul! Neuvěřitelná, ba až ďábelská podobnost Val Kilmera se svým předobrazem brala dech. Vlastně ani nemám chuť psát, když mi v hlavě zní Before I sink, into the big sleep/ I want to hear, I want to hear/ The scream of the butterfly...... A taky že nebudu...:-) Ať si to každý prožije sám (má-li k tomu vztah...) (30.01.2007)