The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
Režie:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHrají:
Val Kilmer, Meg Ryan, Kathleen Quinlan, Kyle MacLachlan, Frank Whaley, Kevin Dillon, Michael Wincott, Michael Madsen, Josh Evans, Costas Mandylor (více)Obsahy(1)
Ztvárnění osudů slavné skupiny The Doors a zejména jejího zpěváka Jima Morrisona, který žil nespoutaným životem, zemřel v pouhých sedmadvaceti letech a stal se legendou. Vynikající herecký výkon Vala Kilmera v hlavní roli je doprovázen skvělou hudbou a nechybí ani největší hity The Doors! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (572)
Film som videl viackrát s tým nešťastným "kúpeľňovým" dabingom a moje hodnotenie bolo len 4*, ale pred chvíľou som ten film dopozeral v pôvodnom znení a musím jednoznačne dať maximum. Val Kilmer ako Morrison je proste neskutočne vynikajúci. ()
Ale jóó, Valíkovi se rozhodně nedá upřít jistá podoba se samotným velkým Jimbem. Dost přesně simuluje Jimovu uvolněnou, bezstarostnou chůzi, jeho držení těla, gesta a pochopitelně vizáž. Jako ne úplně vydařená se naopak jeví Kilmerova (marná) snaha o temně hypnotizující pohled rockového boha, který v jeho podání tak občas působí spíš směšně než zlověstně. To, že se Stone rozhodl dát hodně prostoru hudbě The Doors do té míry, že mnohé "songy" nechává dohrát až do konce, skutečnost, že si Kilmer troufl jednotlivé písně odzpívat sám, sugestivní atmosféra divokých koncertních představení 60. let a koneckonců i poměrně vhodný výběr herců do vedlejších rolí (umírněný Manzarek, věčně nasranej Densmore, indiferentní Krieger, Pamela Courson mnohokráte na pěst, jindy k zulíbání) je jednoznačným pozitivem. Problém nastává (aspoň tedy pro mě - samozvaného fanouška The Doors) s vyobrazením nejdůležitější postavy celého toho spektáklu - Jima Morrisona. Stone bohužel nenašel, respektive se nesnažil ukázat tu správnou hranici, na které se stírají všechny povahové rysy hlavního hrdiny(?), které by se měli vyznačovat nejasnou distinkcí mezi šílenstvím a genialitou, pozérstvím, nevyužitým potenciálem, provokací a hlubším záměrem, vysokou inteligencí, buranstvím, šaškovstvím, cynismem, ale i vnímavostí. Naopak se evidentně přiklonil k variantě prezentovat sexuální symbol éry hippies jako nezvladatelné zvíře, monstrum bez jakékoliv příčiny či konceptu, co se utápí v alkoholu, drogách a zběsilých sexuálních dobrodružstvích zřejmě jen z nudy, což se mě docela dotýká, jelikož je Jim v mým představách, které jsem si vytvořil prostřednictvím jeho textů, pročtením několika knih a nakoukáním několika dokumentů, někým naprosto jiným - víc člověkem než rockovou karikaturou. Tenhle fakt je pro mě nicméně určujícím faktorem pro hodnocení, a jelikož se nedokážu smířit s tím, že tento snímek, co podle mě víc než je zdrávo dezinterpretuje chování a některé úseky života Jima Morrisona, má "neuvěřitelných" 86% a svádí tak potencionální zájemce o The Doors a jejich vůdčí postavu na špatnou cestu, nezbývá mi než dát "jen" tři hvězdy. 6/10 ()
No comment. Absolútne bravúrne spracovaná záležitosť. Sám sebe sa čudujem, že to píšem po 20-ich rokoch od mojeho prvého vzhliadnutia. To je to , čo som dlho potreboval vidieť. ()
Pět hvězdiček dávám hlavně jako poctu kapele The Doors. ()
Kilmerova životní role. Určité pozměněné situace a události vznikly jen pro účely filmu, jinak Stoneova výborná režie, když byl ještě na vrcholu a samozřejmě zazní všechny hity Doors. ()
Must see, aj keď ich nepočúvate. Úplne super, až na tie chobotiny s Indiánom. ()
Tak trochu mi tenhle film vyrazil dech. Oliver Stone vykreslil legendu šedesátých let, totiž Morrisona, jako neuvěřitelného bohéma, hudebníka, básníka, feťáka, šaška a já něvím co ještě, s dětskou duší a neochvějně pevnou ,svou, představou o světě, kterou mu od úplného začátku až do úplného konce nemohl vzít nikdo. Tahle svobodná mysl musela ve své době uchvátit mnoho lidí, a i dnes je elektrizující. Kilmerovi jsem to žral každou vteřinu a ani jsem netušil, že to vyzpíval sám. Stone a Kilmer to jednoduše zvládli.! ()
Kedže mám rád životopisné filmy tak je to povinnosť pozrieť si životopis Jima Morrisona,jedného z najväčších feťákov všetkých čias (ktorý sa nedožil ani 30-tky).To že mal hud,talent je druhá vec.Film som už zhliadol 4 krát,keď ma stále neprestáva udivovať herecký výkon Vala Kilmera-ktorého hlas bol tak autentický, že dokázal nachytať aj manažérov Doors!!!.Tento príbeh je veľmi nudne podaný od Olivera Stona,je to veľká škoda lebo príbeh tu bol.Scenár to chcelo lepšie spracovať a film prestrihať!HOD:86%. PS: za STONA -40%....za VALA 126%,takýto herecký výkon som ešte nevidel!!! ()
Pokiaľ sú filmy o iných hudobníkoch (Walk To Remember, Ray, Notorious B.I.G.) príbehovo podmanivejšie, The Doors je predovšetkým veľmi hlbokým pohľadom do hlavy Jima Morrisona. Práve tento filmársky prístup dáva obrovský priestor Val Kilmerovi na rozohratie nezabudnuteľnej hereckej úlohy, ktorý samozrejme naplno využil. Film The Doors je veľkým drogovým tripom, psychologickým výplachom ústrednej postavy, pohľad na dobu hippies a najmä vynikajúcej hudby. 8/10 ()
Výborná učebnice pro muzikanty o jednom ze základních stavebních kamenů současné hudby. Skvěle se na to dívá, každá scéna přitahuje oko diváka přímo magneticky. Je to nejen zásluha režiséra, ale také představitele hlavní role. Těžko uvěřit, že to není opravdový Jim Morrison. ()
Strhující herecký výkon předvedl Val Kilmer, který si roli poctivě oddřel a nejen že je Morrisonovi podobný vzhledově, on ho také dokázal napodobit hlasově což se během písní které sám nazpíval nedalo skoro poznat. Tady myslím že americká filmová akademie Kilmerovi ukřivdila že mu neudělila oscara, protože tenhle výkon už nikdy nepřekoná. Dalším koho musím osobně pochválit je pochopitelně Oliver Stone za to jak vyprávění uchopil, nesnažil se zmapovat působení skupiny The Doors ale samotnýho Jima Morrisona a všechny jeho pocity, tripy a skandály, a vytvořil tak jeden z nejlepších životopisnejch filmů. ()
The Doors: Tento film jsem viděl ve 14letech a ukázal mi skvělou kapelu a skvělého zpěváka, básníka Jima Morrisona, který se stal mým průvodcem života. Od roku 2002-2005 jsem se načas stal Jimem. Tak jako on, jsem se dal na cestu objevování života v plném rozsahu - bohužel byla to cesta destrukce. Až úmrtí mého půl ročního synovce mi otevřeli oči. Nalezl jsem životní ženu a mojí rodinu, po které jsem tolik toužil. Děkuji Ti Jime. Pochopil jsem Tvá slova,,Víš co lidi chtějí, něco posvátného, to lidi chtějí." To posvátné je:zrození nového života - narození mé dcery. ()
Pokiaľ máte radi rock a The Doors tak je to snímok pre vás. ()
Oliver ma fakt nesklamal. Ja som tento film videl prvýkrát hodne dávno, nič som si z toho nepamätal, tak som to ako fanúšik skupiny The Doors musel zopakovať a teda bola to jazda, ako sa patrí. Val Kilmer ma šokoval, podľa mňa Morrisona stvárnil úžasne. Meg bola tiež fajn, rovnako aj ostatní herci. Bolo by fajn, keby sa natočilo viac takýchto filmov o kapelách a ich ústredných osobnostiach. Jim bol týpek, básnik, rocker ako sa patrí. Film je spravený skvele, na chvíľku to človeka vtiahne do druhej polovice šesťdesiatych rokov a pocítite ich atmosféru. Ak ste fanúšik rockovej hudby a filmu, toto musíte vidieť. ()
U filmu jsem vydržela jen do půlky. Je to neskutečně nudný snímek o bouřlivém životě Morrisona plném drog, sexu a nesmyslných blábolů. Od Jima Morrisona znám akorát píseň Love street a jednou jsem poslouchala nějaké jeho album. Ve filmu je vykreslený jako pošuk, který je neustále sjetý nebo aspoň opilý, mele nesmysly, klátí holky a občas si skákne na pódium a zakřičí se nějakou písničku. K této "karikatuře" jsem cítila silný odpor a jeho "filozofie" a dílo mě nijak nenadchlo. Film mi dost připomínal Warholku. Herci jsou velmi podobní svým postavám, ale film mi moc životopisný a podle skutečnosti nepřijde. V obou filmech se objeví Nico a vypadá absolutně příšerně a mimo. Nechápu, jak může mít tento film tak vysoké hodnocení. ()
Výtečné představení Vala Kilmera v jinak trochu nudném filmu. ()
Dlouhá extáze od které jsem nemohl odtrhnout oči.Val Kilmer v životní roli předevedl strhující výkon.Písně,které miluju doprovázejí celý film a já si tu jízdu Jima Morrisona užil. ()
Nejsem žádný velký fanoušek kapely. Začátek zajímavý, pak jsem se už nudil. Určitě zajíamavý příběh hudební hvězdy co skončila své strasti na dně lahve a s jehlou v ruce... ()
Kromě toho, že Stone je dost obyčejnej (filmu by daleko víc slušely rámcové etapy než sled s koncerty jako orientačními body a rozhodně lépe a komplexněji profilované postavy), mi tu extrémně chybí celá jedna dimenze Morrisonovy osobnosti, potažmo i příběhu. Ta intelektuální. ()
Související novinky
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (více)
Podíval jsem se na to po strašně dlouhé době, a zpětně musím uznat, že Doors patří do top 3 filmů Olivera Stonea. Jeho vrchol patří právě asi do doby 1989-1991 s tím, že četa trochu předběhla toto období. Jako mladík jsem si všímal jen ústřední postavy a známých písniček, ale dnes se na mě vylilo velice komplexní umělecké dílo. Doors není jen o té skupině, je především o stavu rozdělené americké společnosti ve velice složitém období (zaujala mne zpráva vysílaná v televizi, že v Detroitu hoří díky protestům 1400 budov.. proti tomu je dnešní USA naprosto v klidu). Film je o celém hnutí hippies, a pokrývá jak jeho kladné stránky, tak i ty záporné, a to poměrně objektivně stejným dílem. Ovšem jak směřuje film ke konci a k destrukci, v záběru převažuje velice dekadentní a pokleslá morálka umělců, ale i dalších, kteří se stavěli proti estabilishmentu. Film je také o nesouladu, nepochopení, a určité nesnášenlivosti Morrisona s diváky na jeho koncertech. V Americe byla celá řada konzervativně a nábožensky založených regionů, kde lidé chtěli vidět skvělou hudební show ve stylu Beatles v oblecích, a nikoliv extravagantního opilce tropícího jednu nemravnost za druhou. V zemi svobody je taková nesnášenlivost a vzájemné nepochopení velice zajímavé téma, a nutno podotknout, že velice dobře a nestranně zpracované. Velice silná linka příběhu je ta fiktivní indiánská. Za vrchol filmu považuji právě záběr z koncertu v Miami, po kterém skupina prakticky skončila, kdy ve snové sekvenci přijde na jeviště indián a orlím perem udělá odmítavé gesto přímo před zpěvákem. To je symbolický konec Morrisona, odsouzení od jeho duchovního spojence, který mu tímto gestem dá jasně najevo, že ho nebude dál chránit. Film je o tom, jak složitě se mladý a tvůrčí člověk srovnává se slávou a bohatstvím, ke kterému přišel prakticky přes noc. Je to past, ze které nemá šanci uniknout. Z technické stránky filmu mě velice překvapila kamera. Takové hrátky s optikou, hloubkami ostrosti, prolínáním multi-expozic, a hrátky s barevnými filtry a osvětlením obecně, se už jen tak nevidí. Přispívá to k velice uměleckému dojmu z filmu. Navíc minimálně 20% stopáže zobrazuje drogové sekvence, což dodává dokonce spirituální zážitek z filmu. Magická kamera ve spojení s místy až spirituální hudbou tvoří velice originální audiovizuální koláž. Po letech musím uznat, že Oliver stvořil masterpiece dalece přesahující žánr hudebního filmu. Film, který neobhajuje ani nezbožšťuje Morrisona, ani členy skupiny, ale ani nekritizuje nechápající diváky, prudící novináře, ani policajty zasahující na koncertech. Nechá každýho, ať si udělá názor sám. Srovnání s nedávno uvedeným životopisem Freddie Mercuryho bohužel není možné. To byl v podstatě průměrný film. **************************************************************************************************************************************************** EDIT 2012 - Když mi bylo asi 18, a celý léto jsem mohl dělat co jsem chtěl, objevil jsem hudbu Doors. Poté co jsem se do ni neodolatelně zamiloval jsem ještě to samé léto viděl film Doors a ten se okamžitě zařadil mezi nejlepší filmy, které jsem kdy viděl (dodnes). Magické propojení hudby, filmu a skutečných událostí na mně zafungovalo velmi silně a hluboko. Později když jsem zjistil, že bývalí členové skupiny Doors mají k tomuto filmu dost výrazné výhrady a naprosto se od něj distancují, jsem byl lehce zklamán. Ovšem poté, co jsem přečetl celou řadu knížek a viděl mnoho dokumentů o Doors fakt nechápu, co se jim na tom tak nelíbí. Musí se asi jednat o nějakou osobní averzi ke Stoneovi. Dovolím si tvrdit, že natočil Doors asi nejpřesněji a nejvěrohodněji jak to jen šlo, k tomu přidal uvěřitelnou a do konceptu Doors zapadající uměleckou licenci. Jako velký fanoušek Doors nemám výhrad a 15 let poté co jsem viděl tento film poprvé tleskám tomuto nádhernému dílu. () (méně) (více)