Nebe a země

Z vietnamské trilogie Olivera Stone mě tento film oslovil nejméně. Bylo velmi těžké zpracovat tak silný příběh do dvouhodinového filmu. Emocí bylo tak moc a tak rychle po sobě, že jsem je po celou dobu filmu nedokázala zpracovat - prožít. Navíc se mi pořád vkrádaly myšlenky, zda podobné tragédie zanechávají američtí vojáci i v jiných zemích, kde "šíří demokracii". Afghánistán, Irák či v okolí některé z 823 amerických základen rozmístěných ve více než 130 (ze 194) zemích světa. Snad o tom někdo podá svědectví jako Stone v tomto filmu. Průměrem hodnotím zpracování, nikoli příběh. (20.09.2014)

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)

Stone se ze začátku lidově řečeno vykašlal na všechno to jeho kritizování a moralizování, které mě tak leze na nervy v některých jeho filmech a připravil pro nás sugestivní, strhující a emocemi nabitý příběh mladé ženy uprostřed zuřícího válečného pekla. Dává si velmi záležet na vykreslení vietnamské kultury/zvyků a velmi citlivě zručně režíruje. První hodina je výrazně lepší než ta druhá. (06.06.2005)

Po famózní Četě se Stone znovu vrátil do Vietnamu, aby zúročil své osobní zkušenosti s vietnamskou válkou. Tentokrát se pokusil zachytit válečný konflikt očima civilisty - mladé dívky z venkova, jejíž rodina je ohrožována tlakem z obou stran: loajalitu si žádá vláda i Vietkong a v zájmu vítězství dokáží postupovat naprosto bezohledně. Stone se přes své levicové přesvědčení dívá na Vietkong bez iluzí a ukazuje surovou realitu války z pozice těch, co nemají kam ustoupit a jak se bránit. Vietnamská část šlape jako hodinky, režisér se tady pohybuje na jisté půdě, využívá exotickou krásu vietnamské přírody i osobitý půvab hlavní hrdinky v podání Hiep Thi Le. Milostná romance, kterou prožije s americkým poddůstojníkem, je taky fajn, určitě i díky charismatu Tommy Lee Jonese. Melodramatické prvky, na které jsem většinou citlivý, mi tentokrát vůbec nevadily. Problém je v tom, že film neúspěchem americké intervence nekončí, Stone své hrdiny nechá odcestovat do Ameriky. Obě části filmu si ale spolu vůbec nerozumí. Americká zaujímá výrazně menší část, je uspěchaná, zkratkovitá a emočně nepřesvědčivá. V centru Stoneovy pozornosti sice stojí tatáž hrdinka, ale z psychologického dramatu se náhle stává feministický manifest, který se s předchozím válečným dramatem tak nějak tluče. Přesto nechávám 4* a 75 % celkového dojmu, protože 2/3 filmu jde o pětihvězdičkovou záležitost. (19.06.2017)

"V jeho velké, drsné tváři bylo vše, co jsem na Americe milovala.." Naprosto skvělá filmová záležitost, která rozhodně nestojí ve stínu dalších dvou filmů Olivera Stonea, samozřejmě mluvím o filmech Četa a Narozen 4.července, tvořících dohromady triptych o válce ve Vietnamu, tentokrát opět z tak trochu jiného, byť očekávaného pohledu.. Tentokrát totiž sledujeme příběh těžce zkoušeného národa očima chudé Le Ly, nejmladší dcery "rolníka".. Rozdělení země, nechutná zvěrstva jednotek Vietcongu i samotnou Vietnamskou válku Stone servíruje sice dostatečně realisticky a syrově, jak už jsme si u jeho snímků zvykli, ale nadmíru přínosně také s důrazem na mluvené slovo, ať už v podobě Le Ly v pozici vypravěčky, byť právě tento způsob jakéhosi líného dovysvětlování mi většinou příliš nesedí, či případně samotnými dialogy, aniž by si liboval v přímém zobrazení toho všeho násilí a krutosti, což nabízí vítaný protipól zejména k již zmiňované Četě.. Nahlížíme nejen do historie, ale i do kultury, tradičních zvyklostí i buddhismu, což ovšem podle mě patří ke slabinám tohoto snímku, protože právě přetěžká duchovní linka táhnoucí se celým příběhem značně brzdí plynulost a svižnost filmu a zbytečně jej prohlubuje, ačkoliv je zřejmé jak je pro Le Ly důležitá.. Ani romantická stránka filmu obzvlášť díky podivně překotnému vrstvení scén jedné na druhou nedokáže z potenciálu, který skutečný příběh, jímž se Stone inspiroval, bezesporu skýtal, vyždímat maximum.. A tak nad vším ostatním výrazně vyčnívá snad jen famózní výkon Tommyho Lee Jonese, přestože jeho rozrytá tvář nedostala tolik prostoru, jak by se mohlo zdát, neskutečně magická kamera filmového malíře Roberta Richardsona a parádní soundtrack, pod nějž se podepsal známý japonský multiinstrumentalista Kitaró.. (04.06.2013)