Takoví normální zabijáci

Jako mládě jsem z toho byl nadšenej, protože Mickey a Mallory byli neskutečně cool bad motherfuckers, kteří do toho prostě šli. Jako lehce pseudointelektuálního puboše mě to pohoršovalo, protože hrdinové vraždí nevinné lidi a přitom to vypadají ještě rajcovně. No a jako dospělák oceňuji odvážnou satiru, odvážnou především v tom, že je pro mnoho lidí neviditelná. (11.02.2006)

Stone tím prý chtěl upozornit na rozšířenost násilí ve společnosti a na roli médií. Kecy. Sám se v těch řežbách vyžívá, jen z toho chtěl udělat cosi více a vytvořil stylistické cvičení - mění způsoby snímání, střídá černobílé záběry s barevnými apod. - všechno je to jeden dlouhý klip. Jenže z dívání se na klip dvě hodinymě rozbolela hlava. Film, který si hraje na něco, co není. (15.07.2003)

Proste odpad. Nič viac. Takto to dopadne ak nejaký áčkový intelektuál sa chce hrať na béčkara a ide citovať a parodovať "podradné žánre", ktoré pravdaže nepozná. Využíva tie najjednoduchšie filtre a nasvietenia, aby dosiahol ním vysnívanú psychedeliu. Pán Stone, počas vietnamskej vojny ste vycucali málo malých papierikov na to, aby ste dokázali nakrútiť psychedeliu. To, čo si pod tým predstavuje Stone je niekde na úrovni polnočných erotických filmov (lacná televízna kamera, zelený filter, modrý filter ...). Najhoršie sú čiernobiele zábery - myslím si, že Stoneovi by niekto mal vysvetliť, že ak chce nakrúcať čiernobielo, mal by sa viac natrápiť s nasvietením. A herci? Bože, otrasné. Tommy Lee Jones podáva najhorší herecký výkon kariéry (ešte horší než v Batman Forever) a ostatní na tom nie sú o nič lepšie. Such a crap. (27.12.2006)

Zatímco u Mechanického pomeranče mi násilí přišlo nutné a místy zábavné, tady se mi zdálo bezdůvodné a v některých případech dokonce surové. Filmu nelze upřít originalitu a několik geniálních scén, stejně jako dementní dialogy a ujeté chování ústřední dvojice. Přes skvělou kameru to na mě působilo chaotickým dojmem, takže s hodnocením výš nepůjdu. (06.08.2010)

Je to prostě satira, krutá a brutální, znepokojující a pobuřující, exituje, je. Také chápu, že někteří méně chápaví jedinci se budou vyžívat jen v násilí, kterým film hýří stejně jako barevnými přechody a střihy. Stone vzal psychedelično z opusu Doors (taky jeden fetiš ve formě indiána), smíchal to s akcí z Čety, s fragmenty námětu Quentina Tarrantina (také zcela chápu, proč právě on prohlásil, že Stone mu to pěkně pohnojil), zamíchal do toho manipulativnost médií, zvrhlou konzumní kulturu, přisypal pseudodokument, sitcom a reality show (v té době u nás téměř neznámý element). Vzniklo z toho ojedinělé postmoderní dílo. Vemte si třeba Pulp Fiction, co má sdělovat? Přiznejte si, že se bavíte a příliš nepřemýšlíte nad sdělením či poselstvím. U TNZ je tomu jinak, usměv totiž mrzne na tváři a vy přemýšlíte proč ... jaký je smysl toho všeho řádění? Možná vám dojde, co tím chtěl tvůrce říct, možná také ne. Možná jen vidíte násilí a brutalitu, která natolik šokuje nebo přitahuje (to je zcela individuální). Ale potom by byla docela nutná diskuze o to, co víc škodí. Zda odlehčený násilný apolitický bijásek Pulp Fiction nebo politicky-satirický Stone! TOO MUCH TV! (04.03.2005)