Trojúhelník smutku

Tak jsem se konečně dostal k tomuto tak vychvalovanému kousku. Asi jsem to možná čekal trochu jiné. Celé je to možná moc natahované a bez první kapitoly by se to klidně obešlo. Dostáváme se na palubu lodi plné pracháčů, která pluje zřejmě po Středozemním moři. Po pár komplikacích, se někteří členové posádky a hosté octnou na ostrově. Role se obrací a peníze najednou nemají hodnotu. Do jejich čela se staví uklízečka, která jako jediná umí obstarat jídlo a oheň. Nějakou dobu tak fungují. Končí to trochu otevřeně, ale nestane se tam nic zásadního. Možná by to tak fakt probíhalo. Je tam i pár vtipných momentů. "Prodávám sračky." :D (04.12.2022)

Za mě přeceňované až běda, první půlka na jachtě celkem fajn, závěrečnou třetinu jsem celkem odzíval a sociální přesahy mě míjí. Viděno před rokem, moc to ve mně nezanechalo, Harris Dickinson se mezi mé oblíbence nezapíše a asi už nikdy znovu neuvidím. Občas to chce i odlišný názor, píšu to hlavně při vzpomínce na Charlbi Dean, která tu byla vážně skvělá a mohla mít před sebou zářivou kariéru. (24.12.2023)

Cynická satira, která tne do živého. Östlund neskutečným způsobem míchá s démony dnešní společnosti a jako karty je rozdává jednotlivým protagonistům. Přesto především baví a hýří vtipem i v těch nejvypjatějších momentech. Poměrně málo známý herecký ansámbl předvádí to nejlepší co letošní rok nabídl. Ať je to král hoven Zlatko Burić, kapitalistický marxista Woody Harrelson nebo vyloženě moderní pár Harris Dickinson a  Charlbi Dean (budiž jí země lehká). Sebrat lidem jejich sociální status a promíchat karty důležitosti je zvláště v dnešní době velmi osvěžující sledovat. Filmem roku asi zůstane druhý Top Gun, ale Trojůhelník smutku je alespoň za mě v těsném závěsu. Mohl by být i zlatý plešoun za nejlepší film, všechny potřebné parametry tu splněny jsou, i když jsi nejsem jistý jestli někdo z nich byl nebinární, snad možná ta co neuměla mluvit... (24.12.2022)

“Jediné místo kde funguje socializmus je peklo - a tam ho nepotřebují.” Satirická óda na nevyhnutnou nerovnocenost ve společnosti. Rovnováha je utopie. Degustační večeře z The Square, kolosálně rozvinutá v koncert absurdity na luxusní zážitkové jachtě přebíjí v zábavnosti všechno, co jsme viděli v žánru komedie v posledních letech. A to film není komediální žánrovkou. Bavili mě i tvrdé nárazy švenkující kamery. Když máte co říct, můžete si dovolit opakovaně připomínat, že forma je pouze prostředek. Stejně jako jsou zbytečné všechny rozmarové glamour propriety účastníků této veleplavby... Pátou hvězdu nedávám, protože poslední “ostrovní” třetina filmu za “lodí” zaostává jak ve vtipnosti, tak v efektnosti vypointování scén. Zakončení ale famózní! (11.07.2022)

Nejlepší, nejchytřejší a nejzábavnější filmová satira od Parazita. Tak provokativní, chytrá, ale především funkční a komplexní satira nevzniká každý den. Trojúhelník smutku si svůj status jednoho z nejvíce chválených filmů letošního roku zaslouží už jen díky výjimečnému komentáři současné společnosti, který dokáže vyvolat smích i mráz. Parazit byl v době svého vydání označován za nejzábavnějšího vítěze Zlaté palmy od Pulp Fiction, právě Trojúhelník smutku s nimi může tvořit takový zlato-palmový trojlístek.... (05.10.2022)