Trojúhelník smutku

První dějství působí zmateně, ale navnadí do dalšího průběhu. Druhé dějství je předčasným vrcholem, protože už je jasné, co chtěl básník říci. Třetí dějství má silné momenty, bohužel mu místy dochází dech a závěr by si zasloužil větší bombu. Určitě by to šlo o dvacet minut zkrátit. Charlbi Dean je strašná škoda. (02.04.2023)

Pro mě level Parazit (2019), jednoznačně nejlepší film letošních Varů a zcela jistě i jeden z TOP 5 filmů celého roku. Řízná společenská kritika zpracovaná podnětným, originálním scénářem a zabalená v divácky velmi vstřícném a zábavném kabátku. Výbuchy smíchu jisté, stejně jako pobavené zhnusení ve skvěle vygradované scéně kapitánské večeře. Pěkně dvojznačně zkonstruované zakončení. (56th KVIFF) (10.07.2022)

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)

První dvě části dokonalé. První vztahová část je výstižná a obsahuje spoustu pravdy v době, kdy se vše točí okolo peněz včetně lásky. Druhá část na jachtě je absolutní satirující nezřízenost, která si nejen s horními 10% vytírá podlahu a je to na to tak krásně nechutný pohled. Brečela jsem smíchy. Třetí část mohla být zkrácena o polovinu a zvládla by říct to samé. Za první dvě části každopádně 5*. (12.01.2023)

"K zemi hleď" pro lepší lidi. Jenže tohle je Ostlund, a tam bych prostě doufal ve víc citlivosti a empatie. Sem tam to lízne i moje patnáctileté já, jenže vidět takhle zhmotněný pubertální sen na velkém plátně a s filmařskou finesou, tak i stále to je  jen tím klišovitým a prvoplánovým vlhkým snem nevybouřeného mládí. Pro nás, jež si pěstujeme podobné rozhořčení nad současným světem, tak je to jen dlouhá série omšelých vtipů, které si vyprávíme na kapitánské večeři. Nikam dál Ostlund nedojde, a to i přes vynikající první kapitolu filmu. Jsem zvědavý na další film, ale tohle je arogance možností jednoho současného génia. (17.07.2022)