Četa

Oliver Stone své pocity z Vietnamu vtiskl do postavy Charlieho Sheena a jakožto člověk, který si válečné peklo prožil na vlastní kůži, cítil odpovědnost k natáčení do té míry, že peklo z něj udělal i všem zúčastněným. Willem Dafoe někde řekl, že fyzická příprava a přírodní podmínky na místě ho zdecimovaly tak, že už na place nehrál, protože byl tak vyčerpán a v takové depresi, že stačilo jen odříkávat text a ostatní přišlo samo. Jeho výkon byl úžasný a - jak to napsat a nespoilerovat - "k nebesům vztyčené ruce" jedním z nejpohnutějších okamžiků v mých diváckých dějinách. (16.09.2005)

Četu jsem viděl poprvé na premiéře ještě v době totáče koncem 80. let. Oliver Stone jako známý levičák a protiválečný aktivista byl považován za garanta ideové nezávislosti filmu, takže jinak bdělá cenzura tentokrát zaspala a možná šlo i o naschvál překladatele, který zkoušel meze možného v dobách perestrojky. Uprostřed promítání jinak vážného válečného dramatu se sálem začal ozývat ohlušující smích diváků. Zazněla totiž památná věta po obsazení opuštěného vietnamského bunkru, kdy americký mariňák hlásí: "Nic tu není, jen čtyři československé kulomety." Dnes to zní jak banalita, tehdy byl fakt, že v přepočtu na počet obyvatel a HDP patříme dlouhodobě k největším výrobcům a vývozcům zbraní, přísné společenské tabu. Stone měl s vietnamským konfliktem sice jen krátkodobou nicméně přece jen osobní zkušenost a narozdíl od svých kolegů se umělecky krotil a šlo mu o to podat co nejautentičtější zprávu o vietnamském konfliktu. Svůj herecký tým nechal běhat 3 týdny s plnou polní v tropické džungli na tichomořském ostrově pod vedením veterána z vietnamské války, který si ostatně ve filmu také střihl menší roli. Stoneovi šlo o maximálně plastické zobrazení konfliktu a v rámci téhle snahy potlačil hlavní význam téhle postavy. Idealistický nováček sice prochází bojovým křestem a během času stráveného s jednotkou lidsky dozrává, ale skutečným kolektivním hrdinou se stává jeho četa. Její temnější rozměr představuje seržant Barnes, řemeslný válečník, a jeho vlastenecký humanistický protipól seržant Elias. Snímek nemá lineárně prožívaný příběh, je rozdělen na několik válečných epizod s bojovými střety a pochody. Stone střídá tempo, pomalé namáhavé přesuny a stresující hlídkování uprostřed noční džungle se v mžiku mění v krvavou noční bitvu. Stone ukazuje, jak tenká může být hranice mezi hrdinstvím a válečnými zločiny, jak ve vyhrocené atmosféře berou za své ideály a jak snadno se šíří drogová epidemie. Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů, ke kterému se kdykoli rád vracím. Celkový dojem: 95 %. (16.11.2014)

Tenhle film se povedl. Jde o jeden z nejlepších (proti)válečných filmů (a nejen jich), které jsem kdy viděl. Nejdůležitější je, že si uvědomíte, že válka je hnus, který z jinak normálních lidí dělá zrůdy...Pět hvězd za skvělé herecké výkony, sugestivní atmosféru a úžasné "Adagio For Strings" od Samuela Barbera. (24.01.2003)

Na poli vietnamských válečných klasik u mě ČETA poráží LOVCE JELENů i OLOVĚNOU VESTU tím, že je nejdiváčtější. Nenabízí až takový art, stále je ale syrová a nepříjemná. Škoda zajímavého, ale více nerozvinutého konfliktu Eliase a Barnese, ve kterém Chris uvízne. A je trochu úsměvné, když Chris píše své babičce, že každý den bojuje o svou příčetnost a že už nerozeznává mezi dobrem a zlem. Tohle prostě své babičce (ani matce) nenapíšete, že jo. Ale to je detail. Dobří herci. (17.11.2017)

Nejlepší válečný film z Vietnamu, který zanechává ultrahluboký dopad. Stoneův nápad vytvořit drama jednotlivce na pozadí konfliktu fanatického velitele a chlapa s dobrým srdcem je prostý a zároveň geniální. Díky atmosféře a strhující režii jsem se Taylorem stal já a na konci jsem se ptal, jestli bych spoušť zmáčknul. (21.01.2006)