Salvador

Hned na začátku své filmové kariéry nám Oliver Stone ukázal, jak je těžký život novinářův, když nemá v kapse ani dolar, když mu italská manželka vybílila dům a nenechala ani večeři v troubě a když jediné co mu zbylo je tlustý, věčně opilý kamarád. V takové situaci nezbývá nic jiného než vzít fotoaparát, kamaráda a hromadu alkoholu a vydat se opalovačku někam, kde zrovna probíhá válečný konflikt a sem tam něco vyfotit. Hned ve svém prvním filmu se Stone ukazuje jako veliký kritik americké politiky a nebojí se zdvihnout varovný prst směrem k Bílému domu. Škoda jen, že si ukousl až příliš veliké sousto a snaží se nabídnout jak politické machinace, tak lidské utrpení a zároveň silné emoce hlavních hrdinů a film tak ztrácí tah. První polovina snímku má silnější účinky než prášky na spaní a opravdu něco se začne dít až v té druhé. Za pochvalu stojí samotný závěr, Richardsonova kamera a když vezmu v potaz rozpočet, tak musím pochválit i výpravu. (07.10.2007)

Příliš hrozné na to, aby to bylo nepravdivé. Co se stane, když se rolnické povstání začne interpretovat jako komunistický puč, když se začne dávat do kontextu se studenou válkou, když vojenské komando vycvičené v USA vybíjí všechno obyvatelstvo vesnic ( El Mozote)?... Novinář Richard Boyle, skvěle představený Jamesem Woodsem, je člověkem z masa a kostí, je vyhraněný spíš lidsky než politicky, je sympatický v dobrém i ve zlém, je prost ideologie tak, jako všichni ostatní jsou jí plni.... Mám pocit, že právě v tomto filmu se Stoneova slova - "Když se při pátrání po nepříteli prodíráte džunglí, vypěstuje si sevřené, ohraničené a přesné vidění, všechno se soustředí na pár čtverečních metrů (dle Laurenta Tirarda)" - naplnila nejvíc. Pozn.: Arcibiskup Óscar Romero, blahořečený před necelými dvěma lety, odmítl ochranku a prohlásil: "povstanu znovu v salvadorském lidu". El Salvador znamená spasitel - jaký? koho? proč? Spása Salvadoru se nekoná dodnes. (17.02.2017)

Úchvatný film o reportážních fotografech z doby, kdy ještě Oliver Stone neztratil soudnost. Stone zde kope na všechny stran, kritikou nešetří na americký režim ani komoušské revolucionáře. A hlavně film je názornou ukázkou toho, že Stone má své řemeslo v malíčku. Rozpočtové omezení na filmu nijak neuvidíte, naopak Salvador působí téměř reportážně a autenticky, se spoustou teoreticky nadbytečných propracovaných záběrů, které nemají žádný dějový význam, ale prohlubují realistické vykreslení světa revoluce v jihoamerické podání. (23.09.2013)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)

Stoneovi polodokumentaristickej styl prostě sedí, ten chlap zkrátka přimontuje kameru kamkoliv, jen aby měl ten správnej úhel a filmařskej úder. Na Salvadoru si každopádně zatim jen připravuje půdu pro válečný a politický dramata, jaký plodil pozdějc, což je znát - a ne že ne. Scénář nepůsobí úplně domyšleně a uceleně, ten buddy tam fakt neměl co dělat, vtip přichází občejně ve špatných chvílích atp. Ale když uvážíte, jak rychle se Stoneovi povedlo reagovat, je tenhle kousek na každej pád neobyčejně záslužnej. (10.04.2013)