Cyberpunk: Edgerunners

O hru, celkově o tématiku cyberpunku jsem se začal zajímat týden před vydáním oné očekávané hry desetiletí. To, že to nebyla tak úplně hra desetiletí neznamená, že jsem si to neužil. Vlastně dodnes nevím o všem, co CD Project nasliboval za funkce a příběh. Hru jsem si parádně užil, byť jsem se repetitivními vedlejšími úkoly zahltil a nutil se ve hře pokračovat. O tomto animovaném počinu jsem sice slyšel, ale bez většího zájmu jsem Netflixem doporučené dílo bez zájmu přeskakoval. Život mi nedávno nadělil životní těžkost, a tak jsme se rozhodli odjet do hor. V prosklené chatce uprostřed ničeho vám nezbude nic jiného, než buď nad vším přemýšlet, nebo si vyčistit hlavu nějakým seriálem. Sice je to za ty peníze kontraproduktivní... ale myslím si, že jsem nemohl zvolit vhodnější destinaci. V kamnech praskalo dřevo pod náporem kila podpalovače, po skleněných zdech stékaly kapky deště, a v pozadí se na terase mihotaly světla útulného světýlkového osvětlení. Nebudu lhát, v prvních minutách jsem už chtěl pomalu sahat po mobilu… naštěstí mé nové léky na ADHD solidně zabraly – jak říkám, ideální souhra. Zcela nepokrytě napíši, že vizuál a animace se mi z počátku nelíbily. S dalšími díly se akce stupňuje a styl přestřelek se zdál být stále více šílený. Ale já vydržel! Protože jsem se zabral do děje. Je jisté, že hlavní postava je docela provokativní, neboť vývoj postavy se mi zdá místy přehnaný. Chvílemi mě pěkně sral a myslím si, že některé vedlejší postavy si zasloužily větší prostor, což by bylo na solidních pět hvězdiček. Projížděl jsem si negativní názory lidí, které se často týkaly oněch postav, ke kterým si nedokázali vytvořit vztah. Samozřejmě plně chápu, že někomu styl animace a přemíry akce nesedne, ale rozhodně bych děj nepřirovnával k plytkému nahlédnutí do budoucnosti. Nevěřím, že v blízké budoucnosti budou centra měst vypadat jak v Cyberpunku, ale společenský systém bude silně ovlivněn korporáty. Již dnes lze vidět obrovské změny ve smýšlení úspěšných zaměstnanců korporátů. Psychopaté se prosadí mnohem lépe – což v lidské historii není nic neobvyklého. Myslím si však, že v budoucnu budou firemní kultury tlačit na tu lepší společnost, aby byla sociopatická. Také věřím, že pro korporáty bude snazší si vychovávat děti věrných zaměstnanců, což také zajistí vyšší stabilitu. Kdokoliv cizí z neověřených rodin se nejspíše do těchto firem nedostane. Samozřejmě každý takový korporát si bude chtít zajistit věrnost také výhodami – peníze, lepší lékařská pomoc, posilování pocitu, že jsou lepší než všichni ostatní, kteří jsou podřízení nebo nepracují ve firmě. Nejsem si jist, zdali v ještě vzdálenější budoucnosti nebudou mít vysoce společensky postavení lidé jisté právo mít dítě, na cestování vlastním povozem/letadlem, na vycestování za hranice. A jak toho dosáhnout? Nejspíše tím, že by se za vše platilo. Ceny by byl tak vysoké, že by si plebs nic z toho nemohl dovolit. V takové společnosti si bude každý hledět svého štěstí a půjde přes mrtvoly. Seriál přesně vykreslil tísnivost světa, ve kterém je velmi těžké najít pravé přátelství. Hra v tomto směru nebyla tak ponurá a spíše vykreslila společenské poměry. Seriál poukazuje na to, že bez peněz jsi kus velikého zapomenutého hovna. A když jsi hovno, stejně se k penězům z 99 % nedostaneš, protože sektářství jednotlivých korporátů tě mezi sebe nepřijme. Sice sledujeme partu lidí, kteří se snaží protloukat životem a docela se jim to přes špinavou práci daří, ale ani oni nemohou na minutu přestat myslet, jestli je někdo nepodělá. Již dnes lze vidět, že mladší generace mají mnohem složitější život – větší nároky schopnosti, složité seznamování, kde se od protějšku čeká jen to nejlepší, stále zvyšující se nároky na vzdělání, složitější společenská hierarchie. Ti, kteří na to kašlou, se často dostávají ke společenskému okraji a jejich jsou často stejné vlivem nevýchovy. V budoucnu, kde budou peníze vše, kde si za peníze budete pomalu moci koupit šanci přežít, to bude velmi zřetelný jev. V seriálu je krásnou ukázkou, kdy po nehodě mají přednost ti zranění, kteří jsou lépe pojištěni. Ti se základním pojištěním si počkají, případně se objeví v naprosto hnusné depresivní nemocnici, kde dělají spíše zvířecí řezníci. S penězi také přijde odosobnění – v seriálu je názornou ukázkou studené sdělení o úmrtí a následná reklama na expres nejlevnější kremační point, kde si můžete ještě dnes vyzvednout urnu. V tomto všem budou lidé myslet jinak, nebudou důvěřivý a mnozí ani nebudou schopni porozumět mezilidským vztahům jinak, než jako ekonomickému svazku – něco za něco. David Martinez byl produktem nové společnosti. Měl dva nejbližší kamarády, kterým pořádně nerozuměl. Lucy a Rebecca byly jediné, které mu opravdu věřily a chtěly, aby z jejich života nezmizel. Nevnímaly ho jako „něco za něco“. Myslel si, že své matce a Mainovi něco dluží. S každým dalším upgradem se jenom zabíjel, a to vše kvůli tomu, že se hnal za pocitem, že vše odčinil, a že jeho nuzná existence má nějaký smysl. Jako psychologická sonda se seriál osvědčil. Příběhově mi přijde lepší hra. Celkově jsem byl nadšen, každý díl byl plný akce, zvratů a myšlenek, nad kterými se divák sám se zájmem zamyslel. (26.02.2023) (méně) (více)