Cyberpunk: Edgerunners

Po dohrání Cyberpunku jsem chtěl víc. Když jsem proto zjistil, že jsou i komiksy a hlavně anime, překousl jsem svou nenávist k tomuto japonskému odvětví a pustil se do příběhu Davida, který se chce v Night City stát něcím víc, než jen trapným korporátem. Je až k úžasu sledovat, jak se jeho motivace mění a jak chce od života akorát klid. K tomu ten srdcervoucí konec? Peak (27.12.2023)

Parádní animovaný počin, který perfektně přenáší do seriálové podoby atmosféru, témata a vůbec celý fikční svět z herního Cyberpunku a to tak věrně, že jde o jednu z nejlepších seriálových videoherních adaptací. Ovšem i člověk co nehrál, případně jej příliš nebavil Cyberpunk 2077 si Edgerunners za mě dokáže užít, alespoň díky skvělému tempu, dobře napsaným (hlavním) postavám a povedené animaci, jenž ohromí hlavně v akčních scénách. Navíc k tomu v seriálu parádně fungují emoce, díky čemuž si mě tvůrci ještě více zaháčkovali a nakonec i přes místy slabší scénář či menší prokreslení vedlejších charakterů nemám problém Edgerunners označit za skvělý příspěvek do mého už tak oblíbeného světa Cyberpunku a věřím, že tvůrci nezůstanou pouze u jedné série. (27.09.2022)

Cyberpunk 2077 naprosto miluju a je to jedna z mých nejoblíbenějších her. Zároveň ale nesleduju anime, a tak mě Edgerunners napoprvé vůbec nechytlo a až po několika dalších dohrání hry jsem se rozhodl dát mu znovu šanci. No a nakonec jsem rád, že jsem to udělal a bavilo mě to, hlavně ale asi kvůli tomu, že jsem fanouškem hry. I když se anime styl ke světu Cyberpunku samozřejmě velmi hodí, přesto bych radši uvítal tradiční západní animaci nebo rovnou CGI. Ale to je jen můj subjektivní pocit, protože se na anime prostě nedívám, ale zase objektivně prostě anime a kyberpunk patří k sobě a Edgerunners určitě hezky vypadá. Hlavně některé scény, především emoční momenty, jsou vizuálně nádherné. Oceňuju, jak dobře se povedlo přenést Night City, jeho reálie a celkovou atmosféru, včetně herního soundtracku. Příběh mě bavil, stejně tak postavy (některé by si ale zasloužily mnohem víc propracovat) a jejich konec je samozřejmě překvapivě emočně drsný. Jedinou výtku tak kromě nepropracovanosti některých postav a občasných hluchých míst v příběhu, mám k časté zběsilosti a přehnanosti akce, která kvůli tomu místy působí nepřehledně. Oproti brutální a divoké akci ale tak zase vynikají emoční klidné momenty vztahu Davida a Lucy. Tenhle protiklad se Edgerunners povedl a vlastně se tak inspiruje i hrou. Edgerunners je zběsilá, brutální a zároveň emoční jízda, která skvěle zapadá do světa Cyberpunku a dobře ho obohacuje. Až je skoro škoda, že vzniklo jen deset epizod. Doufám ale, že se brzy dočkáme dalšího projektu, svět Cyberpunku má totiž hodně co nabídnout. (08.07.2024)

na Night City je opravdu radost pohledět v této podobě, město opravdu žije, i postavy a tón anime si drží herní styl. Celkem prostý celkem i "reálný" příběh kde se soustředíme jen na pár postav je vždy fajn se podívat. Nevím jestli je to obecné negativum, ale místy je to moc anime. Není zde sice focus anime waifu, fun servis apod tropy. Ale ta akce je někdy až moc pro můj vkus. Je super že i Netflix umí udělat dobrý serial jak už dokázal s Arcane, toto se k Arcane https://www.csfd.cz/film/1085963-arcane-league-of-legends/recenze/  kvalitativně opravdu přiblížit nedokáže. Ale není to krása mít serial který si na nic nehraje, není zde nějaká posraná politika z "reálného" světa a nesnaží se vás poučovat?  Nicméně nehrát hru tak mám trochu obavy že bych nerozuměl ději plně. Pro hráče Cyberpunk 2077 určitě dobrá podívaná, ale pro nezasvěcené bych to viděl na 3* . Jako fanoušek hry dávám 7/10 (19.09.2022)

Cyberpunk ma ako subžáner neskonalo fascinuje, okrem iného aj svojou históriou. Približne súčasne vznikol v Japonsku (v podobe napr. mangy Akira) a USA (v podobe Scottovho Blade Runnera). Jeho vznik bol symbolicky posvätený akýmsi manifestom, ktorým je Gibsonov Neuromancer, v ktorom už bol cyberpunk ako taký absolútne vyformovaný. Nasledovala napr. Pondsmithova stolná hra Cyberpunk v 1988, ktorej herný svet si požičal poľský CD Projekt Red na videohru, ktorá je dnes mojou srdcovkou - a vidíme, že Japonci si subžáner berú naspäť v plnej paráde. Edgerunners dupnú na plyn v prvej epizóde a nohu z neho dolu nedajú až do tej poslednej. Neustála streľba, výbuchy a spomaľovačky tu nahradzujú psychologizáciu postáv. Vizuálne je to skvelé, no príbeh je príliš uponáhľaný na to, aby bol o niečom. Kapitalistická dystópia, na ktorej je subžáner do veľkej miery založený, sa tu určite nachádza (napríklad v podobe parádnych body-horrorových posledných epizód s imunosupresívami), no nie je dotiahnutý do zdarného konca. Spoločenská angažovanosť je tu v pozadí, dôležitejšie sú masívne množstvá explozívnej akcie - a na to som už asi príliš starý, nehovoriac o tom že anime ako forma rozprávania mi nie je blízke, nie som teda vhodná cieľovka. Na druhú stranu, podobnou emočnou tuposťou spojenou so samoúčelnou akciou vo svojich dielach oplýval aj samotný majster Gibson. (30.11.2022)