Lekce Faust

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Echt Švankmajer. Dokonalá koláž mistrových oblíbených motivů a postupů sestavená a upravená na faustovské téma. Zásadní je výběr nosné linie, ta musí být hluboká a současně nahánět divákovi strach (Kyvadlo, jáma a naděje). Jako kulisy použití starých kusů nábytku, budících nostalgii a zároveň nedůvěru (Picknick mit Weissmann). Prolínání s fantaskním světem loutek (Don Šajn) s důrazem na jejich bizarní pohyby a soustředění na dvousečnou postavu kašpárka. Dokreslení atmosféry oblíbenými motivy - jídlem (Zamilované maso; mimochodem baletky s buřtgulášem mě naprosto fascinovaly), schody ve starém domě (Do pivnice), postavou člověka z plastelíny (Tma/Světlo/Tma), atd... V neposlední řadě obsazení oblíbených herců Petra Čepka (Zánik domu Usherů), nebo Jana Krause (Jídlo). Doporučuji shlédnout před Lekcí Faust několik Švankmajerových krátkých filmů (zejména ty, co jsem zmínil), protože poté dostane tento film úplně jiný rozměr a vyplňuje a víří mysl nesrovnatelně více. (28.02.2007)

Vrstvení krásných nesmyslů, jak to uměl jen Švankmajer. Na můj vkus by to sice mohlo být klidně kratší, a asi by se mi to víc líbilo, kdyby se to více drželo Goetheho, ale to jsou jen čistě osobní dojmy. Bavily mě tam ty záběry dobové Prahy, jakož i výskyt mladého Krause a herecký výkon Petra Čepka, který pak bohužel předčasně zemřel, je ho škoda, byl to úžasný herec. U mnoha scén jsem si říkal, že muselo být strašně pracné to natočit, možná o to víc obdivuji nasazení celého štábu, protože podle mě nejspíš jen samotný Švankmajer věděl, co chtěl tímto filmem říci; tento dojem mám ostatně z většiny jeho filmů, že tam vše má své místo a nic tam není náhodné, ale přitom to dokonale vzdoruje nějakým pokusům o interpretaci. A tak tam podle mě každý může vidět něco jiného, a i v tom je to hezké a zajímavé. Není u nás druhého tvůrce, jako je Švankmajer, a osobně shledávám tuto kombinaci hraného, animovaného a loutkového filmu jako zcela neodolatelnou, spousta nápadů v tom filmu je prostě kouzelná, a ten film tolik překypuje tvůrčí invencí, až se mezi dobovou produkcí tyčí jako solitér, který dalece překonal břehy provinčního rybníčku a směle by se mohl pouštět kdekoli na světě, což bych mu jen přál. (01.05.2011)

Pidluke, padluke - a už tu je, a už tu zas není. Když v roce 1976 vyšlo souborné vydání třech středověkých loutkových her "Johannes doktor Faust – Jenovéfa – Don Šajn" s ilustracemi Jiřího Šalamouna, byla to jedna z mnohých inspirací nejen pro nás, ale zřejmě i pro Jana Švankmajera. Faust, který proniká celými dějinami literatury i filmu, je tématem středoevropským, německým stejně tak jako českým (ostatně několika pijatyk v Lipsku jsem se také zúčastnil, na zázrak čepování zdarma čekal však marně). Švankmajer (podobně jako Sokurov) středověkého i geothovského, ale také marlowovského Fausta, ke kterému má asi nejblíž, přesahuje (jinak by z toho ani nemohlo nic dobrého vylézt, neboť všechny formy jsou již dokonalé). Pozn. 1: Takhle by mohl vypadat "český světový film", na který bych se mohl společně koukat s Catherinou Potenza z Mendocina, Pertti van Hanenem z Vantaa a Rolandem Graafem z Windoeku. Pozn. 2: Podobný pocit dějinné současnosti jsem měl u Gilliamova "Monty Python a Svatý Grál". Pozn. 3: Nemám příliš rád surrealistické experimenty, Švankmajer - i když je používá - však nabízí mnohem víc. Pozn. 4: Mefistofeles už nepotřebuje obcházet lidi jako podobní obchodník a lákat na nich vlastnokrevní podpisy, aby jim pak mohl splnit veškerá přání. Teď už má na to internetšop, stačí se jen zaregistrovat. Pozn. 5: Četl jsem pár komentářů, v nichž se kupodivu vyskytují formulace: "člověk z davu", "kdokoli" a pod., ale to ne, Faust je archetyp, Faust nemůže být blbec (a hle! většina lidí už je mimo). (05.03.2017)

Zatímco pozdního celovečerního Švankmajera si dokážu vcelku užít, jeho první velké filmy nijak zvlášť neadoruju. Přeci jen výtah z Fausta, ať už ve verzi Goetha nebo Marlowa, je mi bližší v jiném podání. Takový Richard Burton (1967) nebo F. W. Murnau (1926), ti mi nabídli mému srdci bližší zážitky. (29.12.2022)