Hra s kameny

Jak napsal již Jan Krejčí v Počátcích nerostopisu v roce 1851: „Obyčejný kámen, jaký na cestě nalezáme, nezdá se míti nic obzvláštního na sobě, ani určitého tvaru rostlin, ani půvabnosti barev ani příjemného zápachu. Vstoupíme-li ale do hlubokých bání, kde pilnost lidská potřebné nebo drahocenné rudy těží, spatříme rozmanitě zapletené žíly, naplněné skvostnými nerosty určitých ostrých tvarů. A jaké množství rozmanitých kamenů nejkrásnějších barev a nejpodívnějších tvarů obdivujeme ve sbírkách nerostopisných!“ (15.07.2016)

Nerad bych se Mistra dotkl, ale víte, co mi to připomínalo? Takové ty čistě vizuální programy pro malinké děti na dětských TV kanálech. Pravda, dneska to je čistý digitál, tehdy to byla stará dobrá ruční práce a Švankmajer si s tím, obzvláště v posledních minutách filmu, musel vyhrát dost razantně, ale možná kdyby to bylo o něco kratší, tak by to tak nenudilo. (13.10.2014)

Skrytý rasismus v surrealismu? Kameny jsou pořád stejné, jen jinak barevné...Na začátku to byla celkem nuda, ještě když přičteme vtipně přidané "s" v úvodních titulcích, pak ale Švankmajer zachytil svou tóninu, na které tvořil desítky let poté. Není to kdovíjak skvělé, i mistr tesař musel někdy začínat, ale už tu jsou k vidění náznaky poctivé vypiplané práce a taky ústřední motiv dvou obličejů vrcholného díla Možnosti dialogu. (04.12.2016)

Trochu zapojím onu fantazijní realitu, tak jak nás učí vnímat svět pan Švankmajer, a představím si, jak asi došel k námětu. No, posbíráme pár kamenů, hodiny, které si musí občas ulevit, a uděláme z toho nějakou vyšší metaforu. A hudební doprovod? No třeba, dětská ukolébavka. Jan Švankmajer si již ve svém třetím počinu hraje a přitom diktuje i ukazuje, jak se to má dělat. (22.07.2013)

Rozverná švankmajerovská hříčka. Byly jednou jedny hodiny. Ale nebyly to ledajaké hodiny. Byly to kouzelné hodiny. Místo kukačky a jejího časového ohlášení se vždy v celou objevila hromada kamenů. Kdo ví, kde se vzala... Srdce každého mineraloga by zcela jistě zaplesalo, pro mě ale kámen jako kámen. Dostat křemenem po hlavě by bolelo určitě úplně stejně jako třeba žulou nebo pískovcem. (06.10.2007)