Hra s kameny

Klasická Švankmajerova schéma. Aj z obyčajných tradičných, nepotrebných vecí dokáže tento tvorca vyčarovať nevšedný experiment a umelecký zážitok zároveň. V snímke sa nachádzajú jedny kukučkové hodiny ktoré ako keby znášali kamene do vedra. Tieto kamene majú všelijaké farby a tvary. Časom sa dokonca rozdrobujú a vytvárajú obrazce ľudských tvár ktoré sa navzájom požierajú, zaujímavé. (19.11.2015)

Šutry, šutry, šutry, šutry... dokážete si představit nudnější věci k pozorování? Ale ona s těmi kameny a kamínky není až taková nuda. Když se dají do pohybu, člověk jim skoro závidí, jak pestrý mají život, což v případě tohoto animáku od Švankmajera ani nemusí být myšleno jako ironie. Pokud celý film skutečně nebyl jenom o hýbajících se kusech nerostů (a věřím, že o tom je přesvědčený nejen samotný tvůrce), pak jeho myšlenka pravděpodobně má co dočinění s pomalu (či rychle?) ubíhajícím časem. Jak velká je ona pravděpodobnost si už spočítejte sami. Jakožto člověk žijící a fungující na nepravděpodobností pohon to nedokážu odhadnout. Dokážu si však představit, jak neskutečně pracná musela být realizace něčeho podobného a jakou míru trpělivosti vyžadovala. To já když jsem se kdysi snažil podobně plynule naanimovat nůž projíždějící jablkem, měl již po pár pořízených (avšak nevydařených) snímcích tendenci spáchat s oním nožem a za hlasitého výkřiku harakiri. (10.05.2007)

Skrytý rasismus v surrealismu? Kameny jsou pořád stejné, jen jinak barevné...Na začátku to byla celkem nuda, ještě když přičteme vtipně přidané "s" v úvodních titulcích, pak ale Švankmajer zachytil svou tóninu, na které tvořil desítky let poté. Není to kdovíjak skvělé, i mistr tesař musel někdy začínat, ale už tu jsou k vidění náznaky poctivé vypiplané práce a taky ústřední motiv dvou obličejů vrcholného díla Možnosti dialogu. (04.12.2016)

Trochu zapojím onu fantazijní realitu, tak jak nás učí vnímat svět pan Švankmajer, a představím si, jak asi došel k námětu. No, posbíráme pár kamenů, hodiny, které si musí občas ulevit, a uděláme z toho nějakou vyšší metaforu. A hudební doprovod? No třeba, dětská ukolébavka. Jan Švankmajer si již ve svém třetím počinu hraje a přitom diktuje i ukazuje, jak se to má dělat. (22.07.2013)

Jan Švankmajer natočil za svou kariéru spoustu výborných kousků, ale tento skutečně patří k tomu slabšímu. Jak samotnou náplní, tak i ztvárněním. Vidím to na obyčejný průměr a jsem rád, že všechny nedostatky později vypiloval téměř k dokonalosti. Nicméně Hru s kameny nebudu rozhodně zavrhovat – jen je to prostě slabší, než jsem u tohoto tvůrce zvyklý… (18.02.2020)