Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(2)
Jediný plot, který je opravdu živý. Groteskní podobenství režiséra Jana Švankmajera vzniklo podle povídky Ivana Krause Živý plot. S hravou nadsázkou vypráví anekdotu o muži, který ukazuje starému známému svou vilu a zahradu, obehnanou živým plotem – ovšem doslova živým, protože tento se místo keřů skládá z lidí, na které majitel vily něco ví… (Česká televize)
(více)Recenze (113)
To byste nevěřili, kolik zajíci napáchají škody...a co teprve, jak se před nimi můžete bránit... Kratičká mírně schizoidní bizarnost, tentokrát nijak zvlášť švankmajerovská, zato absurdní protikomunistická satira. Skvělá kamera a perfektní herecké výkony. Kdo čekal perfektní animaci, bude zklamán, kdo čekal depresivní film o tom, že si papaláš udělá trošku jiný živý plot, tomu nevěřím, protože takovou fantasii má pouze Švankmajer. Pojď se na něco podívat, to budeš koukat, to jsi ještě neviděl!: http://www.viddler.com/explore/Ms_Valerie/videos/63/ (česky s japonskými titulky) ()
"Josef, co je to za lidi?" "Kde? ... Jo, todle. To je můj živej plot." Vtipné podobenstvo odkazujúce sa na totalitný režim a na s ním spojené negatívne javy (ako sú strach ľudí z tajnej polície a udavačstvo). Tuším jediný krátky film tohto veľmi osobitého tvorcu, v ktorom nie sú použité animované sekvencie. Má výbornú, takú surrealistickú atmosféru a veľký dôraz sa v ňom kladie na detaily. ()
Jan Švankmajer předvádí to, co mu jde skutečně skvěle. Natočil film, který je spíše podobenstvím, film, který v sobě má ale děj a hlavně skvělou atmosféru, která se místy jeví doslova hororovou, protože nevíte, co může přijít a co se ještě stane. Skvěle herecky a režisérsky zvládnutý krátký film, který si zaslouží připomínat. ()
Šedesátková miniaturní jinotajnost zapadající do linie Případu pro začínajícího kata, Slavnosti a hostů nebo méně proslaveného Dne sedmého, osmé noci. Švankmajer sice protentokrát úplně upouští od animace(!), ale jeho rukopis lze snadno identifikovat podle zálibného prostřihávání na anatomické detaily i podle celkové nervně znepokojivé atmosféry. Pravděpodobná pointa je sice jasná dávno před koncem, ale na malé ploše tenhle druh napětí netřeba, k udržení spádu stačí proud mikroudálostí v absurdním příběhu směřujícím k tušenému konci jako můra ke svíčce. ()
Pár slov, jeden barák se zahradou, plot z lidí, kompost, jeden pán, jeho žena a jeden host. Nestačí? Ale Švankmajer z toho mála postavil geniální krátký film s velkým emočním a nádrámcovým obsahovým bonusem, který by se nevešel ani do dvouhodinového filmu. Pro mě nejlepší český film všech dob. *** Ve zkratce: Zahrada nemusí být plná stromů a zeleniny. Nejdůležitější je kompost. ()
Galerie (4)
Photo © Krátký film Praha
Zajímavosti (2)
- Jde o první Švankmajerův hraný film a v jeho krátkometrážní tvorbě jediný snímek, který neobsahuje animovanou složku. (Facillitant)
- Námětem pro tento snímek byla povídka „Živý plot“ od Ivana Krause. (Taja.S)
Reklama