Cena medu

Smutný dramatický film, spíše příběh, kdy malý Péťa na sebe strhne včelí roj a velmi zle je pobodán. Začíná pokus o záchranu jeho života, do níž se zapojí nejen lékaři, ale i obyčejní lidé. Tento film ale určitě nezaujme každého, nemá totiž úplně využitý, řekněme, ten správný spád. [6/1O] (09.04.2007)

No když tady čtu komenty o tom,jak se dalo z daného tématu vytěžit víc,tak opravdu nevim co víc! Malýho kluka popíchaj včely a hledá se včelař,kterej dostal během poslední doby nějaký žihadla a má v krvi protilátky,tam není co dál vymejšlet! Nebyly mobilní telefony ani maily a když někdo někam odjel a nikomu nedal vědět,těžko ho pak sehnat a ještě včelaře,kterej je díky svému povolání po většinu času sám...nebylo to jako dneska,že na Facebooku ví dalších 350 lidí kam ten dotyčnej jel nebo není problém se danému člověku v 90ti% případů dovolat...tenkrát to nebyla legrace někoho sehnat a ta zdravotní péče a technologie v roce 1986 taky nic moc...myslim,že nám to režisér názorně ukázal,dneska už by se něco podobnýho blbě natáčelo,aby to vypadalo věrohodně....Kvalita fimu je lehce nad průměrem,ale když vidim ty odpady a nízká hodnocení,přidam si--->80% (21.08.2012)

Cena medu je film o chlapci, který dostal opravdu mnoho žihadel a tým lékařů se jej snaží zachránit. Nejsem doktor, takže neumím posoudit nakolik byl celý princip filmu logický či nesmyslný. Protože stačí si přečíst zajímavosti/chyby a všechno je najednou nesmysl. A s tím souvisí vlastně děj. Ten se totiž omezuje výhradně na shánění vhodného dárce respektive dárců. Prakticky celá stopáž je tomu obětována. Sledujeme úpornou snahu lékařů, policistů a nakonec i dobrovolníků najít včelaře s nedávným včelím bodnutím. Koná se doslova hon na tyto lidi neboť je tahají ze zahraničí, z oslav apod. A pak začíná motanice, kterou krev použít a kterou ne (ten měl žloutenku, ten zase nedostal letos žihadlo). Tohle bohužel na drama samo o sobě nestačí. Já měl z tohoto filmu v dětství obavy, doslova mě děsil, neboť samotná představa padajícího včelího úlu je šílená, ale doplněná o časté záběry včel padajících na kameru to ještě umocnily. Sám jsem kdysi málem šlápl na obří roj včel, který jsem jednou našel na chodníku a museli ho odstraňovat až hasiči, takže si to umím představit. Navíc maskéři se na chlapci opravdu vyřádili. Přestože to není špatný film tuším, že filmařům šlo o varování pro děti i rodiče, aby si dávali pozor a pak v hlavní řadě jako připomenutí faktu, kolik administrativních předpisů a nařízení stojí v cestě záchraně života. Oldřich Vlach to v závěru sestřičce vysvětluje, až jsem se divil, že komunisti tuhle scénu nevystřihli. Paradoxní je, že dnes, více než třicet let po natočení, je situace s byrokracií mnohem, mnohem horší. (20.01.2021)

Silný příběh o záchraně malého chlapce pobodaného včelami za dob socialismu plný byrokratických metod a postupů. Ošetřující lékař chce použít novou, ne zcela vyzkoušenou léčbu a to je dát chlapci krev od včelaře, který již pobodaný mnohokrát byl a tudíž má vyvinuté protilátky. A není to věc jednoduchá. Musí mít stejnou krevní skupinu. Ale kde takového urychleně sehnat? Jeden odjel za hranice na dovolenou, druhý měl žloutenku, třetí je značně opilý na zábavě, zkrátka reálné životní situace. Snímek si drží klidné tempo a nikam nespěchá. Nejsou tu v ději ani žádné odbočky jinam. Vše se drží jen v únavném shánění vhodného včelaře. Velmi krátká stopáž filmu je zcela na místě a snímku velice pomohl. Nostalgický dramatický film, který svoji dnes už historickou metodou léčby, má určitě co říct i dnešním divákům. (13.07.2014)

Celý film se nic moc neděje. Myslela jsem, že to aspoň nějak zajímavě zakončí (najdou dárce za neobvyklých podmínek nebo udělají nějaký vědecký závěr), ale kde nic, tu nic. Jen našli pár syslů, kteří tu krev darovali, a to bylo vše. To mám za to, že se mi nechce doma uklízet a koukám místo toho na náhodné pytloviny, co běží na Nově. (21.07.2014)