Král komiků

Vlasta Burian za to nemůže. Každý z těch uváděných filmů bych si z fleku pustila celý. I jako střihový program to celkem šlo, v podstatě výběr nejslavnějších scén. Ale neskutečně mě s*ala postava imitátora v podání Jiřího Štuchala. Měla jsem co dělat, abych film po 10 minutách nevypla. Proto to nízké hodnocení. (08.01.2011)

Vcelku důstojná pocta králi komiků Vlastovi Burianovi krátce po jeho smrti. Celkově to na mě ale působí trochu rozpačitě. První polovina filmu je dobře setřihána a dotáčky pěkně ladí do děje. Ale pak se tahle myšlenka vytrácí a jde jen o to ukázat scénky z jeho filmů, které by snad opět měly dávat děj, ale já jsem ho tedy nepochopil. Přesto bych hodnotil jako jeden z nejlepších střihových filmů u nás. (03.12.2013)

Vkusně a na úrovni zpracovaný střihový film s velmi volnou osnovou, který vyznívá jako opožděné poděkování národa, který vůči tomuto vynikajícímu komikovi zaujímal při všem obdivu krajně rozporuplný vztah (od Burianovy předčasné smrti k datu premiéry tohoto díla uplynuly téměř dva roky). Nezdá se, že by tímto filmem naše společnost vůči mrtvému velikánovi beze zbytku zapravila svůj dluh; od Vladimírem Justem prosazené Burianovy lidské i občanské rehabilitace uplynulo už až příliš mnoho let. (22.06.2008)

Je samozřejmě potlesku hodné, že poté, co komunistický režim téměř odebral herci právo hrát a bavit diváky a pak mu dovolil vykoupit se podřadnými rolemi se mu konečně takto odvděčil a sklonil mu poklonu jež si zasloužil. Jako připomenutí jeho slavných rolí a kousků je to výborné. Jako dokument, kteréžto označení absolutně nechápu, či film o Burianovi ale dohromady nedává hlavu ani patu. (05.08.2024)

I dnes vzbuzuje mezi nejmladší diváckou generací jméno Vlasty Buriana zasloužený obdiv a úctu. Hvězda první velikosti, miláček publika a vynikající komik, ale i velký sportovec a dětinský ješita byl v době své největší slávy vynášen až na samý vrchol popularity, ze kterého byl po válce neprávem smeten komunistickými politruky. Ti Buriana ve vykonstruovaném procesu zbavili důstojnosti i možnosti veřejně vystupovat, aby jej nakonec po trapném sebepokání nechali putovat po dělnických zábavách. Starý nemocný komik nakonec zemřel vyčerpán poslední lednový den roku 1962. A již následující rok je rozhodnuto, že vznikne jakýsi pietní medailon věnovaný Burianovu geniálnímu umění. Na scénáři se tehdy spolupodílel významný filmový historik Myrtil Frída, což má ve výsledku nepochybně své klady. Propojení nejznámějších sekvencí ze slavných filmových veseloher osobou imitátora Jiřího Štuchala nebylo zrovna nejšťastnější, přesto výběr jednotlivých ukázek jakkoli nezklame. Skutečné rehabilitace se však Burianovi dostane až po pádu totalitního systému v roce 1994 zásluhou divadelního teoretika Vladimíra Justa a publicisty Ondřeje Suchého. Ti se pak v roce 2002 zaslouží i o to, aby Král komiků spolu se svou ženou Ninou odpočíval mezi velikány české kultury na pražském Vyšehradě. Paradox ovšem zůstane paradoxem a v tomto případě to platí bezezbytku. (06.03.2009)