Zánik domu Usherů

Prozatím nejsilnější Švankmajer, kterého jsem zhlédl. Temné, ponuré a nesmírně psychedelické dílo. Už tak velmi intenzivní zážitek umocnila Liškova hudba a pro někoho (rozhodně ne pro mě) nevýrazný přednes Petra Čepka. Téměř žádné konkrétní výjevy nelze vidět, divákova hlava si ale zbytek bez problémů domyslí. O to hrůzostrašnější pocity se poté dostaví. (07.10.2007)

Mimoriadne sugestívne, naliehavé a expresívne od prvých sekúnd. Už predtým, než zaznie diabolský hlas Petra Čepka. Hoc vidím, že som jediný, komu to pripadalo tak, ako keby ho to ani nebavilo, ale bol z minulosti za niečo zaviazaný režisérovi a ten to po ňom žiadal načítať a tak to načítal za štvrť hodinu na prvú dobrú (čo je počuť na viacerých zaseknutiach). Avšak aj enormne unudený Čepek je nadpriemerný. K tomu neskutočný vizuál. Švankmajer stvoril vskutku rafinovaný spôsob, ako natočiť adaptáciu slávnej Poeovej poviedky bez toho, aby to natočil ako klasický film/kraťas. Je to v podstate len zostrih záberov, lež natoľko geniálnych, že si možno ani nevšimnete, že v tom vlastne vôbec nie sú herci (!). Toto kebyže prvý raz vidím ako dieťa, som tým dodnes hlboko traumatizovaný. (28.06.2023)

Jako povídka ano, namluvení Petrem Čepkem ano, hudební doprovod ucházející... ale vizuální složka se mě naprosto nedotkla. Když už Zánik domu Usherů, pro mně osobně zůstává nepřekonatelá Epsteinova verze z roku 1928 http://www.csfd.cz/film/131387-pad-domu-usheru-chute-de-la-maison-usher-la/ (25.10.2008)

+4* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak se v hodnocení jeho děl dostávám konečně do osmdesátek, což je podle mě jeho kvalitativně nejplodnější období. Horory mu sluší a v tomto mu ve strašidelné atmosféře vydatně pomáhá Petr Čepek v roli vyprávěče. Tentokrát to zvládá bez herců a ponurý dům plný oživlých předmětům je plně nahrazují. Kvalitní dílo, které si ocenění zaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2020)

Jedna z mých nejoblíbenějších povídek E.A.Poa v mistrné vizualizaci J.Švankmajera. Rád se vracím k dekadentnímu příběhu plnému bolesti, hnusu, nemoci, zániku a smrti. Gotický příběh protkaný obrazy zkázy a rozpadu v slušivé černobílé evokuje staré filmy (Nosferatu, Faust, Vampýr aj. expresionistické snímky) a současně je výsostně osobitý. Děsivý osud Usherovy ženy je dokončením zkázy rodu i rodového sídla..... Jak mám rád P.Čepka, tak jeho překotně rychlé čtení mi tentokráte vadilo. Tahle povídka by si zasloužila hluboký hlas a pomalé tempo. (13.03.2016)