Režie:
Miroslav HubáčekKamera:
Jaromír HolpuchHudba:
Václav LídlHrají:
Rudolf Deyl ml., Zdeněk Dítě, Lubor Tokoš, Dana Medřická, Josef Bek, František Holar, František Filipovský, Josef Kemr, Antonín Šůra, Oldřich Lukeš (více)Obsahy(1)
V tomto kriminálním příběhu nejsou kupodivu pronásledováni ani všeho schopní zločinci, ani špioni či diverzanti, jak kdysi bývalo běžné. Zápletka je téměř všední: kdosi nenechavý odčerpal z cisterny alkohol, aniž tušil, že se jedná o smrtelně jedovatý metylalkohol, určený pro průmyslové účely. Zjišťování, kam všude byl jed dopraven a které lidi ohrožuje, vyžaduje mravenčí práci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. ()
Česká detektivka, u níž se příjemně odpočívá, troška napětí tam je - napije se či nenapije metanolu, toť otázka, ale přednedávnem docela aktuální, ač už 54 let stará. Filipovský chtěl šmelit s líhem, který našel ve vlakové cisterně na odstavené koleji a stálo ho to život. Jenže kdo se ještě mohl otrávit? A pak osožáci zjistí, že trocha metanolu jede kamsi na svatbu, náhoda pomůže tomu, že ještě včas zjistí, kde byl Pepa Bek v březnu na vojenském cvičení i kdo je jeho ženícím se kamarádem... Nepochopil jsem to, že případ řešila Ochrana železnic a nikoliv profesní kriminalisté (nebo se mýlím?). Ještě taková úsměvná gratulace před přípitkem ženichovi jakožto vzorném pracovníkovi JZD... Herci ovšem praví profesionálové, zvláště Dana Medřická i Rudolf Deyl ml., ostatní neměli příliš prostoru na vlastní herectví. Průměr - tři hvězdy. ()
V první části krásné dusné černobílé psychologické žánrové scény z hospody. Pak dějový zlom a následuje už jednodušší souboj s časem, v němž držíme palce státnímu aparátu; nemám to tvůrcům moc za zlé, ale k té první části se moc nehodily opakované vtipy ve druhé části založené na tom, že první pomoc proti metanolu je etanol. Zvláštní znamení filmu: moudrý policista vypadá, mluví a pohybuje se jako fantomas, případně jako by ho hrál pan Nebřenský v nejlepších časech Divadla Sklep. ()
Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. ()
Rudla se zasloužil o jarní osev a přivedl nám novou družstevnici... Až na začátek filmu vychvalující kde, co - včetně podoby elektrického vedení - a určité slabší pasáže, se jednalo o docela dobrý film. Téma velmi aktuální, provedení na dobu vzniku docela slušné, herecké obsazení i výkony poměrně kvalitní. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Začátek filmu se natáčel na tehdy moderním elektrizovaném nádraží Praha-Běchovice. Dále se filmovalo v Bohnicích, Točné a v okolí Tábora. (nezavisla)
- Film i divadelní předloha „Demižón“ byly s největší pravděpodobností inspirovány skutečnou událostí z března roku 1957, která začala na přečerpávací stanici železničního překladiště u pohraniční stanice (ČSSR – SSSR) Čierna nad Tisou. Statistika případu byla děsivá – 7 mrtvých, 1 slepý a 76 přiotrávených lidí kvůli odčerpávání domnělé vodky z cisterny plné směsi etylalkoholu a metylalkoholu. (mikeldav)
- Film byl natočen podle rozhlasové hry "Demižón" Miroslava Kratochvíla a Lubomíra Poka, která byla napsaná podle skutečných událostí. Hra byla nastudována v roce 1958 a uvedena v Českém rozhlase České Budějovice. Režíroval ji Otakar Bílek. Pravděpodobně se autoři inspirovali případem z května 1945 v Ústí nad Labem, kde se na zlomeninu a otravu methanolem léčil sovětský vojín Alfréd Kutssan, který po měsíci zemřel. (nezavisla)
Reklama