Pupendo

Tak vtipné a přitom tak vážné. Hřebejkovi se povedlo ukuchtit znamenitý koláč té nejkrystaličtější zábavy a zachytit přitom smutné aspekty tehdejší napjaté doby. Podivuhodně živý scénář Petra Jarchovského podpírají standartně vysoce kvalitní herecké výkony předních českých hereckých špiček a jednotlivé vtipné epizodky opravdu drží pohromadě a netvoří tak jako v Pelíškách pouze mozaiku situačních grotesek bez ladu a skladu. Jan Hřebejek je velký český režisér a pokud bude v podpírání nastavené laťky kvality pokračovat (či jí dokonce přeskočí), máme v něm na příštích pár let záruku té nejlepší zábavy. A to přece není vůbec málo... (04.03.2003)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)

Docela se stydím, že jsem film viděl až nyní. Samozřejmě se tento snímek naprosto nemůže rovnat s Pelíšky a dalšími skvosty podobného tématu, ale nemá se skutečně zač stydět. Postavy Bolka Polívky, Jaroslava Duška a Pavla Lišky jsou skutečně úžasné. Čas od času se vydaří nějaký žertík či hláška, která se okamžitě musí uchytit. Ve filmu vládne úžasná komunistická atmosféra plná strachu. Přesto se nejedná o nic, co bych měl nepřekonatelnou touhu vidět znovu. Film se nevyvaroval ani nudnějších pasáží. Celkově kvalitní 3*. (31.05.2013)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

V Šakalích letech jsme dostali návod na to, jak se vyrovnat s 50. lety, v Pelíšcích se 60., v Musíme si pomáhat se 40., Pupendo se vrátilo obloukem do 80., a pak už se zase tlachalo jenom o současnosti. A možná je to tak dobře, protože kdyby se tento autorský tým chtěl vyjádřit ještě k dalším dekádám naší historie po svém, tak už bych to zřejmě neunesla. Pupendo bych dokázala hodnotit výše, kdyby v kinoverzi zůstala scénka s nakresleným kožichem. (01.03.2009)