Pupendo

V nejednom komentáři jsem naznačil rezervovaný postoj k tragikomediím a jejich glorifikaci. Ten nadále trvá, ale jedním dechem dodávám, že pánové Jarchovský a Hřebejk jsou čestné výjimky, kteří s tímhle umělým žánrem dokážou pracovat. Jenomže v případě Pupenda mám neodbytný pocit, že objevují už objevené a tak trochu mlátí prázdnou slámu. Pupendo obsahuje řadu scén, které se zapíšou do historie, několik replik, které se zřejmě budou donekonečna opakovat v kdejaké hospodě, tradičně velké příležitosti pro dobré herce... To je všechno fajn a jsem za to moc rád. Jenže pokud znáte Petra Šabacha, tak dobře víte, že když jste četli jednu jeho knížku, jako byste četli všechny. To dovolovalo dvojici J+H čerpat hned z několika titulů a libovolně slepovat jejich fragmenty v jeden film - a to byla možná chyba. Mám prostě dojem, že se nějak nemohli rozhodnout, o čem ten film vlastně bude. Jestli o paralelních světech rodin Márovy a Břečkovy a jejich společné předposranosti, pak tam ale nepatří postava Vladimíra, milostný život Břečky jr. nebo logicky zdůvodněná, ale beznadějně křečovitá scéna s nahou Vilmou Cibulkovou (jinak nic proti jejím půvabům). Ono je to asi v tom, že scénář se mnohokrát přepisoval, některé motivy nabobtnaly a z jiných se muselo ukrajovat. Část už natočeného materiálu jistě spolkla střižna. A kromě toho se mi nelíbí okázale "symbolický" konec. Hřebejk je příliš dobrý režisér, než aby měl zapotřebí lacinou manýru. No, to jen tak na vysvětlenou, proč je to tentokrát "jen" 80 %. Včetně špachtle. (15.02.2005)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)

Pro mě osobně je Pupendo zklamání, ne až tak velké, ale čekal jsem, že to bude lepší. Jan Hřebejk potvrdil, že je to skvělý režisér, ale na svůj prozatimní vrchol ještě nedosáhl. Bolek Polívka, Vilma Cibulková a Jaroslav Dušek podávají velmi dobré herecké výkony. Možná až se na to podívám podruhé tak změním své hodnocení...... (21.12.2007)

Jak to tak vypadá jsem jeden z mála, kterému se tento typ filmů nelíbí. Pupendo je klasickým případem tuzemské kinematografie, kdy divák sleduje osud určitě společnosti (rodina, parta...), která si musí poradit s trampotami osudu. České schéma filmu dodává jakousi hořkosladkou příchuť, která má být tou chutnou pomazánkou na obyčejném chlebíku. Divák může řešit problémy cizích lidí a na okamžik se oprostit od těch vlastních, smát se nepovedeným situacím a neštěstí, které prožívá někdo jiný, než jsou oni sami. Komedie dává tomu kdo jí sleduje pocit, že on na tom vlastně není tak hrozně. Dokazuje existenci člověka, kterému osud hází pod nohy větší klacky než divákovi a především člověka, který je horší než divák. No a pokud do toho přidáme Hřebejka a Jarchovského, tak je z toho ještě větší šlamastika. V jejich snímku se dočkáme silných odkazů na komunistický režim, což se stalo jistou trefou do černého. Není žádným tajemstvím, že ke totalitní zřízení má veliké množství takový odpor, že je snímek jako Pupendo musí překvapit. Vždyť tohle přeci Čechy spojuje, nenávist k vládě. Nemám nic proti lidem, kterým se tento snímek líbil – vždyť to bych se musel postavit značné přesile :) – ale já mezi ně prostě nepatřím, a pochybuji, že se mi bude nějaký český film s touto tématikou zamlouvat. Hřebejk sice v několika situacích dokazuje svou zručnost a cit pro detail, ale Jarchovského znovu otřesný scénář to spasit nedokáže. (18.04.2006)