Tmavomodrý svět

Původně jsem chtěl napsat dlouhý předlouhý komentář k tomuto filmu. Chtěl jsem psát o tom, jak dobře byli natočeny letecké souboje, že byla radost koukat se na herectví Oldřicha Kaisera. Chtěl jsem psát o tom jak se Ondra Vetchý pro roli Franty Slámy doslova narodil, že Jaroslav Ježek zřejmě skládal hudbu pro tento film aniž by to věděl. Chtěl jsem napsat o své lítosti, že bylo ve filmu věnováno tolik prostoru milostnému románu a naopak o svém nadšení z toho, že bylo ve filmu ukázáno co se těmto lidem stalo ve své zemi, kterou oni tak milovali a nikdy milovat nepřestali. Chtěl jsem psát o zločinech na těchto lidech ze strany komunistů. /Jak může někdo po skončení tohoto filmu být hrdý na to, že si říká komunista já nikdy nepochopím.... nikdy ! / Pak mě ovšem napadlo že se o svůj prostor podělím s někým o kom ten film je, s někým koho si velmi vážím a koho obdivuji. Mluvím o generálovi Františku Fajtlovi. Zde je komentář Františka Fajtla k tomuto filmu: "Mě se líbil velice, protože nejenže ukázal věrně tvrdé boje stíhačů Royal Air Force, ale podal i obrázek nádherného přátelství mezi letci. Ten film je velkou satisfakcí pro nás, kdo jsme byli po válce pronásledovaní." (09.05.2007)

Manipulace a hra na city mi přišly zcela v mezích snesitelnosti, nakonec doba, v níž se Tmavomodrý svět odehrává, mi hraje na city dost a dost sama o sobě, takže by mě spíš překvapil opak. Co mě překvapilo, bylo celkové utlumené vyznění snímku, který byl ve své podstatě komorním lidským příběhem, což není u válečných filmů právě zvykem, a snad i velikost prostoru věnovaného milostné linii, v níž to mému sluchu občas zaskřípalo. Ale ne proto, že by se mi nezdála uvěřitelná (daleko spíš proto, že míchání lásky a války mi nikdy moc nesedělo). Spousta z nás se přesvědčila, že láska dokáže být zákeřná a nevděčná bestie, která si přichází a odchází, jak se jí zachce, a při příchodu i odchodu dělá rámus a nepořádek. A že jsou chvíle, kdy všechny ty rozumné argumenty typu "to přece nesmím," "je to můj kamarád, to mu nemůžu provést" a "tohle nemůže dobře dopadnout" nemají nejmenší šanci, ať už si je opakujete sami nebo vás s jejich pomocí někdo v dobrém úmyslu chránit vás před následky seřvává. Byla jsem už v takové situaci seřvávající i seřvávanou a z výsledků vyplývá, že všechnu tu snahu by člověk raději měl vynaložit na věci, kde má větší šanci na úspěch - kupříkladu přesvědčování našich politiků, aby byli poctiví a pracovití. Láska nesouvisí s tím, jaký je o vás zájem, takže flankerovi.27 se omlouvám, ale to, že takhle může někdo těžko vyvádět kvůli jedné ženské, když má možnost vyřádit se jinde, pro mě není relevantní argument, ale spíš důkaz platnosti tvrzení, že podle sebe soudím tebe. Nechci tu poučovat, takže v téhle věci dodávám už jen to, že odedávna vyvádějí muži kvůli ženám a ženy kvůli mužům (a muži kvůli mužům a ženy kvůli ženám) psí kusy a okolí se nad tím může pohoršovat a nechápat, ale to je asi tak všechno, co může dělat. Pořád mi zmíněné psí kusy připadají přijatelnější než ty, které vyvádějí některé režimy, neváhající perzekuovat lidi, jejichž zločinem bylo, že bojovali za svou zem. I kdybych nepokládala Tmavomodrý svět za dobrý film, patřilo by mu mé uznání za to, že neváhal promluvit o jedné velmi, velmi ostudné epizodě našich dějin. Ale jsem ráda, že ho mohu ocenit za to, že promlouval decentně a s půvabem, dojemně (mě ty smutné kokršpanělí oči dojaly a nestydím se za to), se skvělou původní i Ježkovou hudbou a s pomocí skvělých herců. Pokud bych měla někoho z nich vyzdvihnout, byl by to Oldřich Kaiser, protože v žádné ze svých rolí mě tak nedostal. S tím svým pohledem chlapa, který došel pěšky do pekla, prošel všemi jeho stupni a zase se vrátil zpátky, byl až nepříjemně přesvědčivý. (30.11.2007)

Ze Svěrákových filmů asi nejpředceňovanější a nejméně originální. Když si vzpoměnu na Obecnou školu, Tmavomodrý svět proti ní vypadá jako lepší červená knihovna. Jsem ráda, že někdo u nás natočil takový film, ale zase taková bomba to opravdu není. Američané umějí válečné filmy takového typu mnohem líp (válečné filmy z padesátých a šedesátých let). (27.03.2003)

Nečeské, trochu smrdiace samoúčelnosťou a neskrývanými ambíciami o druhého plešouna na poličku. Že to amíkom sadlo a nominovali tomu úplne rozumiem, leto takto nejak si ja predstavujem akademicky korektný film. Na druhý stranu som to Svěrákovi zbaštil a aj keď film celkom rýchlo vyšumí, počas projekcie som sa nenudil. (06.07.2006)

Ja to proste žeriem. Jemný, idylický a pohodový svěrákovský rukopis cítiť aj počas serióznych, vážnych a hlbokocitových scén. Neraz vtipné hlášky s vysielačkou, či konflikty s angličtinou odľahčujú hustú atmosféru vojny. O to viac som však čakal dramatickejší koniec, keďže by sa dal vypointovať oveľa lepšie. Je vidno aj spoluprácu so zahraničím, najmä zábery súbojov vo vzduchu mali priam hollywoodsky nádych a spracovanie bolo predetailované na úplnú spokojnosť. 80%. (25.09.2007)