Brouk v hlavě

Klasickú Feydeauovu frašku som videl v troch verziách. Myslím si, že nie je veľmi na nej čo vylepšovať. Divák väčšinou vie o čo v nej ide a najviac ho zaujíma, ako sa herci popasujú so svojimi postavami. Musím konštatovať, že inscenáciu z roku 1969 si cením viac, ako túto novšiu verziu. Práve preto, že minimálne polovica hercov mi do ich postáv nesedela. Vo fraške je normálne prehrávať, ale aj v tom je potrebné dodržať mieru, čo sa nestalo, čím som bol prekvapený a sklamaný. Napriek tomu ponechávam pôvodné tri hviezdičky, lebo tak ako som napísal na začiatku, že na fraške nie je čo vylepšiť, myslím, že ani veľmi čo pokaziť. (23.10.2020)

Smál jsem se od začátku do konce. FIlm neskutečně narvaný gagy, vtipnými situacemi, parádními záměny a který se po úvodní čtvrthodině rozjede tak pekelným způsobem, až to hezké není. Pekelně vtipné a ďábelsky zábavné, takhle moc jsem se nenachechtal už velice, velice dlouho. Herecký velekoncert pro Viktora Preisse, ale v tomhle filmu jsou výborní všichni - aby ne, to obsazení je fakt extratřída. A zároveň i krásné a milé rozloučení s panem Postráneckým, ale to už jde mimo... Velmi potěšil Stanislav Fišer, jehož postava mohla klidně dostat víc prostoru. 100%. (20.05.2019)

Dvě hvězdy, ale jen za Viktora Preisse. Takto zmršenou inscenaci jsem už dlouho neviděl. Pokud má režisér pocit, že to musí udělat jinak, dobrá. Pokud přehází scény, dejme tomu, dobrá. Ale pokud to celé udělá tak, že ignoruje největší hlášky a humorné situace zcela nepochopí, je to na pováženou. Herecké výkony ostatních protagonistů jsou na úrovni okresní přehlídky amatérských divadel, snad krom pana Němce, ale ta figura je ve scénáři defacto jen výplňová, byť v podání brňáků i z toho dostali maximum. (05.12.2018)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Tuhle verzi jsem viděl jako první a už pro mě zůstane nejlepším ztvárněním. Některé věci byly pozměněny, postavy vypuštěny, ale to všechno bylo jen k dobrému. I přes hodně groteskních honiček a potyček se televizní zpracování nejlépe ze všech vypořádalo s přílišnou ukřičeností ostatních adaptací. Moje nejoblíbenější hláška: "Ty ses úplně vychlastal z podoby!" (19.10.2011)